žena ve vztahu k Bohu je spiše jako solna panenka,ktera se neboji oceanu a a klidne se jim enchal rozpustiti,ale mnoho tzv zbožnych mužu jsou jako tvrde šutry na pobřeži,co se chteji jen slunit a nechat se ošplouchavat oceanem božstvi aby se vice leskli a byli vice vidět,ale mnohdy ačkoliv o bohu tak radi mluví,se k oceanu radeji ani nepřibliži ze strachu o svou tvrdou skořapku a ego s myšlenkou nedej Bože aby ze mne neco ubylo a ja musel neco položit na oltař Božstvi natož cele ego,to by byla pro mužske ego pohroma hold,ale žena ma k cily bliže,nejen z citu mateřstvi,obetavosti sily vytrvalosti nesobeckosti:-)

