neni trvaleho štěstí v žadne věci ani osobě je v nas v poznani našeho praveho Já:-)
vše co povstavá to pomijí:-)když dva jsou jako jeden,tak přesto jeden z nich musí dřiv nebo později odejit jako prvni,takovy je už zakon života,vše co zrodilo musí zemřit a přesto je zde něco neměnne a nesmrtelne.-)
tvary a jmena klamou:-)jako stinohra na zdi při svitu svice:-)divameli se přiliš kolem sebe ven,naše mysl je neklidna naše smysly roztžite a lpící.-)na proměnnem tedy nestalem a tedy strastnem,jeli zde touha a lpění:-)
Tato diskuze je zamknutá a nelze do ní přispívat žádné příspěvky
