Jednoho dne se v jednom království potkali INFANTILNOST, SLIZ a LEŽ. Byli
to zcela cizí muži, kteří se při západu slunce náhodně sešli u kašny
na malém náměstí. Když INFANTILNOST uviděl, že ti ostatní dva muži
mají také dvě nohy, dvě ruce a hlavu jako on, začal radostně skákat a
křepčit. LEŽ jen zádumčivě hleděl na tyto dva muže a v jeho hlavě již
pomalu dozrával plán. SLIZ držel v ruce dlouhý provaz, na němž vedl
malého psíka a slušně skřípajícím hlasem druhé muže pozdravil.
INFANTILNOST na nic nečekal a hned druhým mužům navrhl, že budou spolu
kamarádit, protože mají přece všichni dvě nohy, dvě ruce a hlavu. Přitom
začal na rynku skákat kolem kašny a divoce tančit, až se trhovníci,
kteří si skládali své stánky, pohoršlivě na něj dívali. LEŽ využil
příležitosti a nadšeně souhlasil - "budou z nás opravdu dobří
přátelé" ušklíbl se a hned si přihnul z placatky, kterou vytáhl z kapsy.
SLIZ kýval hlavou ze strany na stranu a protože ho zrovna vyhnali ze
sousedního království, kde svou neskonalou nepřizpůsobivostí,
škarohlídstvím, aroganstvím a hloupostí, nadělal tolik škod a
nepřátelství, že ho tamní král nechal zbičovat, rád souhlasil s tímto
přátelstvím.
Když se místní král od svého lidu dozvěděl, že se do jeho
království dostali podivní tři muži, zamyslel se a řekl si, že se jedná
určitě o nějaké znamení, kterým mu božstvo, jež uctíval, chce něco
říct.
INFANTILNOST celé dny křepčil po rynku a trzích, halekal dokola pořád ta
stejná slova, hýkal, kýchal a pobíhal od jednoho stánku k druhému. Lidé
si na něj pomalu zvykli, až ho přestali vnímat. Každé království má
přece svého blázna (pepka vyskoče) a když se to doneslo ke králi, ten se
jen blahosklonně usmál a nechal INFANTILNOST, aby bavil jeho lid.
To LEŽ často na celé týdny někam zmizel. Když se vrátil, byl cítit
různými výpary z krčem a jiných pajzlů, ale LEŽ druhým mužům
vykládal, že navštěvoval vzácné knihovny, kláštery a střediska
vzdělanosti, kde učeně disputoval. LEŽ uměl tak zajímavě vyprávět, že
ani SLIZ nepoznal, jak si vymýšlí. Když král uslyšel, jak se mezi lidi
postupně dostal LEŽ, ihned sepsal vyhlášku, kde lidem radil a vysvětloval,
jak poznat a vyhnout se LŽI.
SLIZ se svým psíkem často chodil po trzích a mezi lidi, ale každý se od
něj odvracel po pár minutách rozhovoru. Přitom se SLIZ tak moc snažil být
kamarádský, hned lidem radil, co a jak mají prodávat, jak zboží ukládat,
hned měl pro každého radu a pomoc, téměř pokaždé ale špatnou a
nesprávnou. Lidé se mu to snažili říct, že přece sami dobře ví, co
mají dělat, vždyt takto pracují celý život, SLIZ je však neposlouchal a
ihned měl v záloze další slizkou radu a vysvětlení. Když si lidé
přišli stěžovat do paláce na SLIZ, který se doslova roztekl po celém
království, král se velmi rozhněval. Povolal stráž, dal jim dlouhé biče
a nechal SLIZ vymrskat ze své země.
Když onoho večera král seděl s číší vína na svém trůnu
přemýšlel, co se mu božstvo snažilo říct událostmi posledních dnů.
Uvědomil si, že INFANTILNOST je k smíchu a vůbec není nebezpečná, lidé
se jí baví a pak nad ní mávnou rukou. To LEŽ je nejnebezpečnější, je to
ztělesněné zlo a musí se proti ní všemi dostupnými zbraněmi bojovat. A
SLIZ? Ten se tak moc snaží dostat mezi lidi, že je potřeba velmi rychle
zakročit. I když si král uvědomil, že SLIZ se znemožní vždy sám, svou
vlastní slizovatostí a neschopností vnímat realitu.