Když MilaRepa na sklonku života pravil :
Kladu Vám ještě jednou na srdce tyto poslední připomínky:
Je třeba, aby ve vás uzrálo štěstí dokonalého míru jako zdroj pro
druhé. Ale až se tak stane, nebude třeba to druhým sdělovat.
Vše bude nerozdílné, jak už v pravdě jest.
Jsou mezi vámi takoví, kteří by se mohli stát pyšnými na svou zdánlivou
svatost, ač v srdci dosud usilují,aby získali ve světě jméno a slávu, ale
buďte velmi opatrní, neboť je to jako prudký jed smíchaný s dobrým
jídlem.
Nechlubte se, neříkejte kdo jste a jaký máte dar či úkol, je to totiž opět jen nízkost a neopracovanost vašich nízkých pudů a závislosti, které Vámi lomcuji jako loď na rozbouřeném moři.
Ten pravý věrný a zbožný nic z toho nepotřebuje......
