třeba lao-c jednou sedel na břehu jezirka v černych horach-ale toto nemohou pochopit horliví kazatele-.-)sedeljeho mysl se uklidnila,stahovana pomaloučku do jedineho bodu ve středu bytosti,nebylo to slastne ani neslastne:-)citil jen,že se jeho intelekt zužuje až k nule,já ono vzpurne já nezkrotne já ktere ho dosud oživovalo a pomahalo vytvařet klam osobnosti,měnilo svuj charakter..přestalo usilí,mysl se stala jednobodovou a odevzdaností se rozplynula v To,co jenom jest,byl v naprostem klidu,vědel ješte o těle,věděl o světě,ale bez jakekoliv učasti s nimi.tělo i svět mohli zemřít,jeho by se to nijak netykalo,on se stal svědkem všeho,co existuje co ma jmeno a tvar,tak jemnym,že se zdalo,jakoby ani nebyl,a přece nezničitelnym.Byl to stavketry již nebylo možne obejktivizovat,staticky,neměnny,tělo,svět zustaly zachovany,ale jen jako jeho vlastni tvořive složky.proto se neztratily,ale byly jako takove prohlednuty a pochopeny.i v pohybu je nepohyb,když já a Otec jedno jsme:-)
