víte.-)když se podivame na lidske emoce jako je radost smutek,žal hněv strach-tak vždy byli a jsou podezřelí tzv extatičti přetvařovači,co se snaži udržet stale na vlně nadšeni,zabavy střeštenosti apod-jakoby se bali hlubiny srdce kde i smutek občas je ale oni se ho bojí.-)a nechtěji s i ho přiznat a proto je tolik axtatiků.kteři jako střeštěni se teěi na raje a jine pamlsky.-)pochybnych kvalit.-)např smutek ze ztraty blizkych přatel apod nas muže nastartovat k vyšši ušlechtilosti,jakobychom chteli my sami dale pokračovat v tom co nam radili,učili nas a vedli...kdyby byl smtek zameřen jen na nas samotne vedlo by to mnohdy k depresy:-)--a kdybychom nahledli do nitra mnohych naboženskych nadšencu a extatiku tytpu hallelujah Buh nas miluje,tak bychom uvideli to co oni si nechtěji připustit ,ale co v nich bubla a hnisa:-)
