To není tím, jen vánoce nemusím, objevilo se to ve mně už hodně dávno a nejde s tím nic dělat.
já take už vanoce enslavim onim pokryteckym utěšnym zpusobemem vyumelkovaneho štesti a usměvu a darků:-)ale přesto v pokoře ctim beh přirody a života a slunce v kokoře tichosti elsni a proste krasy.jednoduchosti kdy o vanocicch nebo silvestrovske noci bloudim osamocen v přirodě a pod hvezdami u tepla ohně borovicovych vetviček a jeho světla,je to tak proste a v přitonmnosti řici za vše dekuji...a v tiskovat do zemeě v každe stopě stopu lasky a miru ne z nas ale z Boži přitomnsoti sily a krasy:-)
vždyt každy den dostavame tolik obyčejnych ale cennych daru,jako je dech svetlo chuzi i obyčejnou vodu studniční:-)a prosty pokrm i kdyby to mely byt pouhe domaci obilne placky proste upečene na kamnech a zapijene vodou ze studanky jako pouštni otcove,nebot nejen chlebem živ je člověk ale každym tzv slovem v uvozovkach jež vychazi z Božich ust,ale i toto by se melo spravne v duchu chapat.-)
