Stále slýcháme: "Důležitá není krása vnější, ale vnitřní."
Není nic nepravdivějšího než toto tvrzení.
Kdyby tomu tak bylo, proč by se květiny tolik snažily upoutat pozornost
včel?
A proč by se kapky deště měnily v duhu, když se setkají se zemí?
Protože příroda dychtí po kráse. A spokojena je jen tehdy, když krása
může být velebena.
Krása vnější je viditelnou částí krásy vnitřní. A projevuje se světlem vyzařujícím každému z očí. Nesejde na tom, jestli je dotyčný špatně oblečen, neřídí se vzory domnělé elegance, nebo se ani nesnaží zapůsobit na lidi kolem. Oči jsou zrcadlem duše a ukazují vše, co se zdá skryto.
Avšak kromě toho, že září, mají oči ještě další vlastnost:
působí jako zrcadlo.
A odrážejí toho, kdo je obdivuje. A jestliže duše toho, kdo se dívá, je
temná, dotyčný vždy uvidí jen vlastní ošklivost. Tak jako každé zrcadlo
i oči totiž vracejí každému z nás odraz jeho vlastní tváře.
Paulo Coelho- rukopis nalezený v Akkonu•)
