Jedno Vás řeknu:
Nerada mluvím o sobě, ale budiž:
Mám jednu kobylku dohromady už jich mám moment:
Tainku, Princeznu, Palomku, Pariquyayo, Areska, Frontino a Milagro.
Jejich životy nechám jak nejvíce mužů svobodné.
Ale jsou okamžiky, kdy se něco stane.
Jednoho dne jsem si řekla vezmu Princeznu na vyjiždku.
Jen tak na volno.
Sedla jsem si na ni, ale nebyl příznivý den.
Jela kousek a pak se rozhodla, že nechce.
Pobízela jsem ji, volala zkoušela jsem všechno a nic nepomohlo.
Naštvaně jsem z ni sesedla a odvedla ji domů.
Dala napít a pak na pastvu.
Nebyla jsem k ni příliš vlídná.
Druhý den, kdy jsem se šla na ne podívat, Princezna byla první co mne
pozdravila, byla první co za mnou přiběhla, byla první, co se o mne opřela
a dala hlavu na stranu s prosbou podrbej mne.
Sedla jsem si doslova na prdel a rozbrečela jsem se.
Byla jsem s ni několik minut a cítila jsem jak mi říká: ,, a co včera bylo
včera a dnes je dnes, copak se na tebe mám zlobit za to co se stalo
včera?
Vy lidi jste někdy dívní a v tom momentu do mne štouchla.
,, Zvedni se a pojď jdu se napít , pujdeš se mnou?,,.
Utřela jsem si slzy a usmala se.
,,no vidíš řekla mi,,.
