Škoda, že tu není ten Michal, foťák. To byl inteligentní, kulturně
společenský, mravně zásadový a duchovně založený člověk. Vždy
navečer dával do okna zapálenou hromničku. To už měl hlavu pokrytou
alobalem a na očích staré velké brýle na motocykl. Kolem postele kruh z 12
svící. Poté si z každé kápl po kapce na svá obnažená chodidla. Uložil
se do postele, nad kterou měl velké zrcadlo.
Pak zvolal: Přijď ty krásná Večernice a rozjasni moje líce. Pomoc i mě
bez váhání, vnímat krásu milování. Neb jen ve mě oheň vzplane, ať
miluji milované... a nechť se tak stane!
Pak se zvedl a šel si vzít sekanou z ledničky 
