Rozcestník >> Náboženství >> Bůh Tě miluje!

ale i když udělaš nejaky zly čin,kdy ztratime bělost..tak přesto na něm je neco dobreho a to,že muže byt tzv odpušten neboli vyrovnan,budešli litovat upřimně i třeba se slzami v očich a řeknš si,že se ho již vice nedopustíš a budeš delat potom jako vyrovnani dobro např soucitem nesobeskostí,las­kavostí apod to je lepši než se dlouho trapit a litovat-tim se už nic nevratí a nenapraví a je to spiše znamkou sebestřednosti:-)

pan Buh to tak někdy zařidi Lukaši,to když si člověk už o sobě mysli,že je svaty a bezchybny a je samolibě ukolibany tak pan Buh to tak nastavi,aby třeba se dopustil tzv hřichu ,aby si to uvedomil a tzv se zmenil Lukaši-cesty paně jsou nevyzpytatelne Lukaši a nekdy pan Buh ti sebere uplně všechno ale to jen proto aby ses připoutel jen k Němu,je to pro tve dobro,stejne tu budeš muset jednou vše zanechat a nic si sebou nevezmeš kromě mysli a podvedomí a otisk. v mysli celeho sveho živopta to se neztrati když se tělo rozpadne na pět prvku,z nichž je složeno-země voda ohen vzduch a eter Lukaši:-)

fransoa Villon v knize pani kanturkove-navzdory basnik zpiva,když byl ve stavu tzv nehybnosti a neděl jak dale tak prosil Boha by neco udelal a on udelal a Villon byl nekolikrat na šibenici,ale vždy se z toho nejak dostal-svět lidskych bytosti a jeho cesty jsou m,nohdy podivne LUkaěi a atak když už jsi přišel na tento svět tak s alskou Bohu služ nebot jsme všichni plne na Něm zavislí jako perly na zlate niti Lukaši a vše na Něm spočiva a nic bez něho nemuže byt ,vše v něšm trva žije a do Něho se zase navraci:-)jako když parsky slunce se zdanlivě navraci do zapadajiciho slunce i když slunce a jeho zaře je zde neustale:-)

Toho básníka znám a nejen ze školních lavic:-)

Jednou jsi dole, jednou nahoře. Tak to bývá a nikdy jsem to nezpochybňoval. Když si na tom zle, najednou najdeš světlo, přijde za tebou samo a stejně to funguje naopak (jak popisuješ ty).
Vše jsem si uvědomoval už jako velmi mladý hoch a proto možná nezávidím, netoužím po bohatství, abych se s ním mohl chlubit a ovládat jím jiné. Vše co potřebuji a hledám, mi nikdo nedá, protože to sám nemá
Co to je? Na to si odpověz sám:-)

Marnost je počátkem i koncem života.

Otázkou je ta míra upřímnosti a její četnost:-)

A smysl toho všeho?
Proč?
Co je na konci cesty? Teď nemyslím životem. Myslím cesty vědomí. K čemu slouží takové poznání útrap? K čemu směřuje? Má význam?

Ve smyslu, stvořitel všeho si hraje, spořitel má úkol, stvořitel má cíl. Stvořitelem může být nekonečné vědomí, přesto mě zajímá smysl. Posune ho to někam?

Třeba vyšší level vnímání? Pokud to nepochopíme nebo nemůžeme pochopit, nebo nesmíme pochopit, ale uvědomíme si svou malost, pak můžeme být tvým nejvyšším vědomím v lidském těle.