Rozcestník >> Náboženství >> Bůh Tě miluje!

pan Buh to tak někdy zařidi Lukaši,to když si člověk už o sobě mysli,že je svaty a bezchybny a je samolibě ukolibany tak pan Buh to tak nastavi,aby třeba se dopustil tzv hřichu ,aby si to uvedomil a tzv se zmenil Lukaši-cesty paně jsou nevyzpytatelne Lukaši a nekdy pan Buh ti sebere uplně všechno ale to jen proto aby ses připoutel jen k Němu,je to pro tve dobro,stejne tu budeš muset jednou vše zanechat a nic si sebou nevezmeš kromě mysli a podvedomí a otisk. v mysli celeho sveho živopta to se neztrati když se tělo rozpadne na pět prvku,z nichž je složeno-země voda ohen vzduch a eter Lukaši:-)

fransoa Villon v knize pani kanturkove-navzdory basnik zpiva,když byl ve stavu tzv nehybnosti a neděl jak dale tak prosil Boha by neco udelal a on udelal a Villon byl nekolikrat na šibenici,ale vždy se z toho nejak dostal-svět lidskych bytosti a jeho cesty jsou m,nohdy podivne LUkaěi a atak když už jsi přišel na tento svět tak s alskou Bohu služ nebot jsme všichni plne na Něm zavislí jako perly na zlate niti Lukaši a vše na Něm spočiva a nic bez něho nemuže byt ,vše v něšm trva žije a do Něho se zase navraci:-)jako když parsky slunce se zdanlivě navraci do zapadajiciho slunce i když slunce a jeho zaře je zde neustale:-)

Toho básníka znám a nejen ze školních lavic:-)

Jednou jsi dole, jednou nahoře. Tak to bývá a nikdy jsem to nezpochybňoval. Když si na tom zle, najednou najdeš světlo, přijde za tebou samo a stejně to funguje naopak (jak popisuješ ty).
Vše jsem si uvědomoval už jako velmi mladý hoch a proto možná nezávidím, netoužím po bohatství, abych se s ním mohl chlubit a ovládat jím jiné. Vše co potřebuji a hledám, mi nikdo nedá, protože to sám nemá
Co to je? Na to si odpověz sám:-)

Marnost je počátkem i koncem života.

Otázkou je ta míra upřímnosti a její četnost:-)