Někdo ztrácí štěstí, jiný ideály a někdo se nestačí divit.
V určitém věku se pasujeme do určité role. Mně připadla role
pozorovatele. Ne, že bych se vždy smál, to asi úplně nejde a přesto už se
někdy usmívám bez zjevné příčiny. Musím vypadat jako blbec, také se tak
někdy cítím, ale usmívám se nad tím, co právě vidím a vnímám. Jako
například, dobře známé reakci a nebo tomu, jak jsi zmiňoval, ono se to
vyřešilo samo a bravurně.
To jsou ty doteky univerza, které mě baví a rád je přijímám:-)
