..a tím klidem jsem měl na mysli hluboký spánek během mše v kostele,
nejčastěji katolickém, jelikože v pravoslavném je tolik až štiplavě
kadidlem zahulíno a na probuzení z letargie se tam zpívá tak hlučně
že...tam usnouti jest tížeji.....ale vše zlé je k něčemu bohu
dobré...kupříkladu mystik a spisovatel, kdysi i léčitel josef staněk
popisuje, že byl většinu života až do prozření a osvícení typickým
materialistickým a ateistickým hovadem z údolí dutých hlav, dokud jednou
nešel o vánocích na tu jednou za rok mši, ale kázání toho kněze bylo tak
strašlivé a nudné, že tam z toho v lavici usnul...jenomže...tehdy tam nic
předem netušíc vyklouznul ve stavu mezi spánkem a bděním z těla..jeho
duše z těla vyjela a najednou zažil něco neskutečného: viděl, jak se
pohybuje prostorem toho kostela dle své vůle, vidí všechny i toho pitomého
kněze z vrchu...a to s ním tak hnulo, že od té doby.....