Rozcestník >> Náboženství >> Bůh Tě miluje!

"Myslím, že mohu pomoci," ozval se hlas. Vzhlédli a uviděli, že ve dveřích stojí starý muž. Přistoupil k nim a podíval se na zraněné zvíře v Siddhárthově náručí. "Kdyby tato labuť uměla mluvit," řekl stařec, "řekla by nám, že chce být zase zdravá a volně létat a plavat s ostatními divokými labutěmi. Nikdo z nás nechce cítit bolest nebo zemřít a stejně je tomu i u labutě. Chce žít, a tak by měla jít s tím, kdo jí chce dát život."
"Nechť se tak stane," řekl král. "Siddhártha si labuť nechá. Děkuji ti, starče, za tvou moudrou radu." Ale stařec už zmizel, stejně tiše, jako přišel.
Dévadatta celou tu dobu mlčel. Vzpomněl si, jak laskavá byla jeho matka, když jednou upadl a ošklivě si poranil nohu. Ovázala mu ránu a starala se o něj. Nikdy předtím se nepozastavil nad tím, že zvířata mají city - že také cítí bolest a oceňují laskavost.
A tak se oba chlapci starali o labuť, dokud se neuzdravila, a jednoho večera, když se její křídlo úplně uzdravilo, ji odvedli k zámeckému jezeru. Vtom se nad hlavou ozval známý zvuk tlukotu křídel. "Podívej," řekl Dévadatta. "Ostatní se pro ni vrátili."
Zanedlouho se labuť vznesla do vzduchu, aby se připojila ke svým přátelům. Naposledy zakroužila nad jezerem, jako by se chtěla rozloučit, a pak odletěla k horám na severu..:-)