stačí se podívat po ruznych diskuzich hlavně tzv duc-hovních.-) a
vnimat,jak někteři okazalí kazatele se snaží byt tzv mnohomluvně
moudrymi,ale stavaji se spiše upištěnymi směšnymi lidmi a ani si to už
neuvědomují a dehonestují sami sebe a v podstatě i Pravdu,ale vlastně
Pravdu ne nebot Tu neznají a mysli si že mají pravdu,ale ponechme je v jejich
neutěšenem stavu:-)ale byli a jsou opravdu moudři-kteři vědí-že-"My
indiáni víme o tichu. My se toho nebojíme. Ve skutečnosti je pro nás ticho
mocnější než slova. Naši starší byli vyškoleni ve způsobech ticha a
předali nám tyto znalosti. Pozorovat, naslouchat a potom jednat, řeknou nám
to. To byl způsob života.
S tebou je to právě naopak. Učíš se mluvením. Odměňujete děti, které
ve škole nejvíc mluví. Na vašich večírcích se snažíte všichni mluvit
zároveň. Ve své práci máte vždy schůzky, při kterých každý každého
přeruší a mluví pětkrát, desetkrát nebo stokrát. A tomu říkáte
„řešení problému“. Když jste v místnosti a je ticho, jste nervózní.
Musíte naplnit prostor zvuky. Tak mluvte povinně, ještě než víte, co
řeknete.
Bílí lidé rádi diskutují. Ani tomu druhému nedovolí dokončit větu.
Vždycky vyrušují. Pro nás indiány to vypadá jako špatné vychování nebo
dokonce hloupost. Pokud začnete mluvit, nebudu vás rušit. Budu poslouchat.
Možná přestanu poslouchat, když se mi nebude líbit, co říkáte, ale
nebudu vás rušit.
Až skončíte, tak se rozhodnu o tom, co jste řekli, ale neřeknu vám, že
nesouhlasím, pokud to není důležité. Jinak jen budu mlčet a půjdu pryč.
Řekl jsi mi vše, co jsem potřeboval vědět. Už není co říct. Tohle ale
většině bílých nestačí.
Lidé by měli svá slova považovat za semínka. Měli by je zasít a potom jim
nechat růst v tichosti. Naši starší nás učili, že země k nám stále
mluví, ale měli bychom mlčet, abychom ji slyšeli.
Existuje mnoho hlasů kromě toho našeho. Mnoho hlasů...
