Jak málo stačí.
lide se bojí jednoduchosti prostoty a hlavně čistoty a dělaji vše složite,zamotane pokroucene stejně jako mnoha lidska srdce jež zapomněla a hlavně zarputile vyhostila Božstvi ze svych srdci a v nevědomosti ega velice radi aby sve ego zpyšněle udržela tak pana Boha umistilo někam moc a moc daleko aby mohli zustat zahadní,povyšeni a tzv znalecky vyvolení:-)a ukazovatele sve domněle pravdy a tak jsou agresivně nabubřelí a dokonce se vyhlašujici prvni mezi lidmi a tzv synove Boži-jak pošetile malicherne a směšne:-)
S tím plně souhlasím.
Možná je to také dobou. Obecně se hodně mluví a učí se tomu i děti. O
všem chtějí jen diskutovat a neučí se, vyhledávají na internetu. Když
někdo poví, že má doma 3 000 knih, je za blázna, protože jiný má ve
čtečce 10 000 knih. Když se ho ten blázen zeptá a přečetl jsi alespoň
polovinu? Mlčí. Třetinu? Mlčí. Stovku? Mlčí. Deset? No a mlčí. Tak
aspoň jednu? Zatím dvě. Je tam toho moc a za tím následuje úsměv. Vesměs
vím, o čem to je. Sebejistota projevu.
Má odpovědi na všechny otázky a o tématu dokáže diskutovat. I když mele
úplné kraviny nebo voloviny, ještě si myslí, že ten, kdo ho poslouchá a
oponuje, je úplně blbý a neví a nezná:-)
Chtěl bych mít někdy jejich jistotu. Možná je to tím, že člověk už
něco poznal, přečetl, prožil načerpal. Nejsem stroj, neznám vše, ale
tohle nemá ani vlastní názor, jen to mele a mele a mele a myslí si, jak je
to moudré.
Tato diskuze je zamknutá a nelze do ní přispívat žádné příspěvky