Nevím, jak odpouštět. Ani odpouštět, ani zapomenout.
Je to možná jeden z mých největších limitů a nejvažnější. A méně
než kdy jindy vím, jak odpouštět, když mi ublížili lidé, od kterých
jsem očekával náklonnost, něhu, nebo od kterých jsem měl pozitivní
iluze.
To samozřejmě neznamená, že vyhlašuji válku nebo zůstávám ve válce s
těmi, kteří mi ubližují. Znamená to, že ty lidi mažu je ze svých
myšlenek, ze svého života. Když je potkám na ulici, zdravím je, v
některých případech si vyměním slovo, ale jako bych mluvila do stínu. Už
neexistují:-)
_Oriana Fallacy