Nikdo neříká, že to není možné. Jednou jsem četl o nějakém
parašutistovi, který se seskokem propadl do 19. století. Našel ho na pláži
nějaký doktor z muzea a dali ho nakonec do blázince, protože mluvil o
letadlech a jiném století. Existují prý o tom zápisky.
Pak si vzpomínám na Ludvíka Součka. Psal o tom, že jednou letěl letadlem a
najednou hledal zapalovač. Věděl přesně, kam ho dal a našel ho až po
nějaké chvíli, úplně někde jinde (také se mi to někdy stává a není to
jen ztráta paměti).
Také se psalo o plechovce od Coca-Coly, která byla úplně porostlá koráli,
jako by v moři přebývala několik století.
A pak je tu to kladívko z texaského Londonu v hornině staré 135 mil let. U
toho je zajímavé složení, chybí v něm křemík a uhlík. Možná to byl
mimozemský kameník, který s ním kdysi kdesi operoval a nebo předchozí
civilizace znalá jiných postupů výroby.
Myslím si, že fungujeme instinktivně. Tedy člověk nějakým způsobem vždy
prochází nějakou dobou kamennou, železnou, bronzovou atd. Na konci jsou
podobné nástroje. Jen složení se liší.
Na Marsu je velké množství zoxidovaného železa. Nejspíš tam používali
velké množství konstrukční oceli:-)
Myslím, že čas neplyne všude stejně a nenabývá všude stejné hustoty.
pak se stane, že někdo přejde jinam. Možná se utvoří nějaká
mikro-červí díra, která je schopna pohltit Součkův zapalovač a vyplivnout
ho o pár chvil později na jiném místě.
Nevíme nic, ale máme hrozně bujnou fantazii a tak často vymýšlíme i
příběhy, kterých se všichni bojí. My jsme se strašili bílou rukou,
která po nocích škrtí děti:-)
