Vlak by měl jet tak rychle, aby motýly mohli vylétat tam i zpět.
Ruce by měli být tak jemné, aby bylo cítit každé pohlazení duše.
Oči by měli být tak přítomné, aby v tom druhém zanechali hlubokou
stopu.
Neznám už moc lidi co neuhnou, co se dívají s otevřeným srdcem a nechají
motýly volně létat, vpustí Boha do ,,sebe,, a nechají zářit všechny
hvězdy v sobě.
Jemně se zachvějí, ale neuhnou, jemně zatají dech, ale potom se
nadechnou.
Prorostou v jeden strom a na něm nechají rozkvést květiny, které
zušlechťí každého, kdo se nechá jejich vůní vést.
Každého kdo trpělivě čeká na plody, ale neutrhne je pro sebe, ale
rozdělí se s okamžikem, nabídne jí i smrti a usměje se na ní, neboť i
ona je Boží.🤍
Každého kdo je odvážný v kapce oceánu.🤍


