Řeka musí riskovat
vstupu do oceánu
protože jen tak zmizí strach,
protože tam bude řeka vědět
není to o tom zmizet v oceánu,
ale stát se oceánem.
I ty ryby jsou soucasti Boziho stvoreni a ne jen ta samotna voda ve ktere zijou a diky ktere zijou oni i my pokud se bavime o te fyzicke existenci, ktera ale jiste ma svuj duchovni energeticky zaklad.
V tom duchovnim zakladu pro existenci vsech dobrych veci je zdrojem ta jedina energie vychazejici od toho JEDINEHO a VECNEHO zdroje, ktery ale neni pouze nejakou neosobni nemyslici energiou, ale je nasim milujicim nebeskym Otcem.
Lidi casto sklouzavaji k tomu uctivani te samotne energie a casto usiluji i diky sve vlastni moci a schopnosti, ktere dostali je zneuzit na vytvareni toho, co prinasi jen zbytecnou bolest a utrpeni jen proto, ze hledaji vlastni egoistickou seberealizaci v oddelenosti od toho jedineho a vecneho.
Nedokážeš, že bylo něco někdy stvořeno (či někdy vzniklo), čili plácáš něco jen na základě své jéhovnistické víry....
Ano pohyb nelze dokázat.... Je jen záležitostí víry. Všechny idee v každém bode časoprostoru v něm mohou existovat stále.... My jen můžeme prožívat časovou změnu a tím máme pocit, že existuje pohyb, děj, vznik a zánik, ale může to být jen zdání
Představa, že by vědomí jakkoli vadilo, že není uctáváno je
směšná.....
Vychází z ega a bídného charakteru, který si myslí, že ve stejné
situaci, kdyby byl na místě supervědomí , mstil by se těml, kdo ho nebudou
uctívat...Je to produkt vlastní nízkosti.... Inu, co čekat od
jéhovnisty
kromě toho výrok, moře a vlny, ne moře a ryby znamená jedno jediné
společné vědomí. Vědomí má různé úrovně , stupně, ale je jen jedno
jediné.....
Proto Ješua zdůrazňoval, že spasen může být jen ten, kdo bude konat
stejné a větší skutky, než on konal....
A to křestané nekonají, takže smůla....A jehovnisté už vůbec né
Jedineho vecneho Boha od ktereho je vse dobre i vlastni existenci vcetne dalsich stvorenych veci bude vzdy popirat jen blazen.
Něco si sem odložím.
Líbi se mi to.🤍
Nedumej nad minulostí! Nepředjímej budoucnost! Nerozebírej současnost! Nezasahuj!
Nech mysl tak, jak je, v tomto okamžiku, bdělou, uvolněnou.
Krom toho není zhola nic!
Minulost je poucenim a budoucnost je nadeji pro kazdeho z nas. Vse je ale i tak v Bozich rukou.
Pokud jsi ponořen v To nepopsatelné, dostáváš informace přímo....
Pokud jsi jen na povrchu, musíš se učit z minulosti, jako třeba
zvířátka...
Nikdo z lidi dnes neni v dokonale jednote s vecnou LASKOU a PRAVDOU. Lidi se nedokazou poucit ani z te minulosti.
Nekdo si to jen naivne mysli, ze vi, ale je pouze klaman vlastnim EGEM a iluzi vytvarenou demony a takovi lidi pak lehce spadnou i do te egoisticke modlosluzby, kde je i to sebezbostovani a neuta a nevdek vuci tomu JEDINEMU od ktereho je VSE dobre a od koho zavisi i nasa samotna existence.
Ty znáš všechny lidi???Vážně, osobně všech 7 miliard???
Ano, jéhovnistocké učenjí je učení satanistů a démonů, proto ho
vyznáváš....
Ne nadarmo, se jehovnisté paktují i s OSN...
Ne nadarmo sekta jehovnistů nevarovala před očkovaním....
A tím ho mlčky podporovala
Co je na nebytí špatného? Tobě by snad vadilo, kdyby jsi se nenarodil, vycházím li s jéhovnistického materialistického konceptu, podle kterého jsi oživlý kus flákoty?
Vsichni trpi a nikdo z lidi nezije dnes vecne i kdyz si ten vecny zivot nekteri lidi pod vlyvem satana a demonu i jejich lzi namlouvaji, tak realitou je, ze kazdy jeden clovek zijici dnes na zemi proste umira !
Co pises o tom OSN je nesmysl. To je stejne jak kdyz se hinduista zaregistruje nekde na strankach OSN, ze chce primo od nich odebirat urcite informace, ktere zhromazduji.
Nikdo oficialne ohledne ockovani primo zadne pokyny nevydaval. Bylo to na svobodnem uvazeni kazdeho jednotlivce. Kdo ale vuci tomu otevrene vystoupil - verici ktereho vecsiho svetoveho nabozenskeho uskupeni ? Odpovis mi ?
No kdyby si nebyl, tak se asi tezko budes pak ptat na to, co je spatne na nebyti.
Kajo bavil jsem se se svědky Jehovovi ohledně očkování, ze začátku ho odmítali a pak dostali svolení se nechat očkovat.
Pouze slepe a nekriticky duverovali informacim sirenych vladou i lekari a ty vecsina z nich sirila i dal i kdyz i medzi svedky bylo i hodne kritickych lidi v dane veci.
Kazdopadne nikomu nic nebylo nanucovano, ze musi a bylo to na bazy dobrovolnosti u kazdeho jednotlivce.
Obecne u SJ plati pri ockovani tohle oficialni stanovisko
Odmítají svědkové Jehovovi očkování?
Ne. Svědkové Jehovovi očkování neodmítají. V této otázce se ale každý
křesťan musí rozhodnout sám. Mnoho svědků Jehovových se například
rozhodlo, že se očkovat nechá.
Vyhledáváme kvalitní lékařskou péči a oceňujeme, že díky pokroku v lékařské vědě se podařilo snížit výskyt vážných nemocí. Vážíme si toho, s jakým nasazením zdravotníci tvrdě pracují, a to zvlášť v náročném období.
Svědkové Jehovovi se v oblasti veřejného zdraví řídí pokyny státní správy. Od vypuknutí pandemie covidu-19 například na svých webových stránkách, které jsou dostupné ve stovkách jazyků, pravidelně povzbuzují k tomu, aby lidé dodržovali bezpečnostní pokyny dané země. K tomu patří dodržovat rozestupy, karanténu, mýt si ruce, nosit roušky a řídit se pokyny pro setkávání lidí na veřejnosti i dalšími nařízeními a doporučeními místní vlády. (Římanům 13:1, 2)
Celá desetiletí kladou svědkové Jehovovi ve svých publikacích důraz na tyto zásady:
Výběr zdravotní péče je věcí osobního rozhodnutí. (Galaťanům 6:5)
„Tento časopis nedoporučuje žádné konkrétní léky nebo způsob léčby ani nedává lékařské rady. Jeho cílem je předat čtenáři informace, ale jejich posouzení a konečné rozhodnutí nechává na něm.“ (Probuďte se! z 8. února 1987, česky nevyšlo)
„To, zda se vy a vaše děti necháte očkovat, záleží na vašem osobním rozhodnutí.“ (Probuďte se! z 22. srpna 1965, česky nevyšlo)
Využíváme lékařskou péči, protože si vážíme života. (Skutky 17:28)
„Svědkové Jehovovi využívají služeb lékařů, kteří jim pomáhají v případě nemoci. Milují život a podnikají vše, co je rozumné a odpovídá Písmu, aby si jej zachovali.“ (Strážná věž č. 8, 1976)
„Svědkové Jehovovi ... lékařskou péči rádi přijímají. Chtějí si udržet dobré zdraví a žít co nejdéle. Někteří z nich, podobně jako křesťan Lukáš v prvním století, dokonce pracují jako lékaři. ... Náročné a obětavé práce zdravotníků si svědkové Jehovovi rozhodně váží. A za pomoc, kterou od nich dostávají, jsou vděční.“ (Strážná věž z 1. února 2011)
https://www.jw.org/cs/svedkove-jehovovi/caste-otazky/svedkove-jehovovi-ockovani/
Dalsi informace najdes i zde.
Z tech proslovu ve videach tech lidi co se u SJ ujimaji vedeni je ale viditelne jen podrizenost vuci vlade a jeji pokynum, ktere davala i skrze lekare a dokonce i nadseni z toho ockovani co je opravdu velice politovanihodne videt u lidi jenz maji byt duchovne schopni rozlisit v dane veci nebezpeci pro sebe i pro jine sve bratry a sestry.
Je vic nez zrejme, ze tito lidi skutecne vedeni Boziho ducha nemeli.
myslím,že není minulost,ani budoucnost, nebot vše je právě ted...ale to musí lidi POCHOPIT,jinak si budou stále říkat, že je minulost,a budoucnost to je, jako když se podíváš do véélikánský obrazovky, a tam je úplně všechno naráz....
Otazkou je ci to nejsou zabery protipozarnych opatreni, kde se nekdy dela i tohle, ze se sireni pozaru zabrani tim, ze se urcita cast zapali, aby ten pozar nemohl pokracovat dal nebo v danem miste uz pak nebude mit co dal horet.
Globalisté potřebují 15 minutová města, nad kterými bude kontrola a nebudou tam potřeba auta.... To je plán ....
Profesor Staněk 15minutová města....
A kdyžtak se podívej na toto: https://otevrisvoumysl.cz/pozary-na-maui-havaji-co-se-tam-skutecne-deje/
Moji příbuzní tam zachránili holý život....
ano Kajo:-)mohl bych o tom dlouho vypravet,psal jsem si skoro přes tři roky dennik a jsou toho tři svazky:-)ale hory by spiše měly učit pokoře a tichosti...a vnimat jak Buh tvoří všechnu tu krasu i hor a my jsme jen maličkymi pokornymi kajicniky:-)Viktora jsem znal a už je z něj šedovlasy dědeček a jini ktere jsem znal tak někteři už odešli a jen vzpominka na ně zustava a hory stale jen dustojně ukazuji svou krasu:-)
v horach lide citi nejpřirozeněji Boha majili čiste a tiche srdce nebot je tam samota,daleke vyhledy a ticho:-)
Ten vitr zni skoro jak more.
Zajimave je asi i ten zivot daleko od civilizace na dalekem vychode v podminkach, ktere mohou byt nekdy hodne slozite a kde se clovek musi opravdu hodne spolehat na to Bozi pozehnani.
V KRAJINÁCH TICHA
Při natáčení tohoto filmu, který se odehrává v krajině sibiřské tajgy,
zavál osud dokumentaristu Zdeňka N. Bričkovského k Nikolaji a Ludmile. I
když se vzájemně neznají, mají mnoho společného. Padesátiletá Ludmila
žije sama na okraji zapomenuté sibiřské vesnice Ordžonikidze. Píše
básně, maluje, část života strávila v pravoslavném klášteře a je
přesvědčená, že člověk bez Boha není ničím. Také stejně starý
Nikolaj je hluboce věřící. Žije v malém domku na břehu řeky Angary a
boží chrám pro něj představuje zdejší panenská příroda, do jejíhož
lůna se každodenně vydává na lov zvěře a ryb. Nikolaj vyznává
staroslovanskou pohanskou víru, jejímž nejvyšším bohem je Rod, s nímž
lze komunikovat skrze hudbu přírodních zvuků. Specifickou poetikou
prodchnutý snímek s řadou lyrických pasáží umocňuje působivá zvuková
kulisa, jejíž část obstarává sám Nikolaj, který za doprovodu své staré
kytary zpívá melancholické písně.
kdysi dávno, v srdci rušné metropole, uprostřed tyčících se
mrakodrapů a neustálého hučení provozu, žil stařec jménem Samuel
Longhorn. Po desítky let byl zapleten do neúprosného sevření chamtivého
systému města a zkorumpované vlády. Den co den se plavil ve zrádných
vodách krysího závodu 9-5 a cítil se jako pouhé kolečko v bezduché
mašině. Hluk, shon a neustálý shon moderního života ho zanechaly touhu po
něčem více, po něčem jednodušším a pravdivějším pro jeho srdce.
Jednoho osudného večera, když Sam zíral z okna svého bytu, mu po tváři
stékla jediná slza. V tu chvíli učinil život měnící rozhodnutí. Rozhodl
se osvobodit od dusivého sevření očekávání společnosti a vydat se na
cestu sebepoznávání. Prodal by veškerý svůj majetek a hledal útěchu v
divočině, daleko od křiku a zkaženosti, které ho pohlcovaly příliš
dlouho.
Se srdcem plným nadějí a odhodláním začal Sam proces zbavování se
veškerého hmotného majetku, který se za ty roky nahromadil. Pořádal
garážové výprodeje, daroval charitativním organizacím a rozloučil se s
pozůstatky života, který s ním už nerezon Když si každá věc našla
nový domov, Sam cítil, že mu z duše zvedá tíhu, čímž vytvořil prostor
pro dobrodružství, které leží před námi.
Vyzbrojen výnosem ze svých prodaných věcí se Sam pustil do hledání
dokonalé parcely. Jeho srdce ho zavedlo na drsné vrcholky horské divočiny.
Právě tam, uprostřed nedotčené krásy přírody, doufal, že najde klid a
klid, po kterém toužil.
V den, kdy Sam stál na rozsáhlé ploše své nově získané země, pocítil
příval osvobození. Jeho pohled se prohnal majestátní krajinou, zahrnující
bujná údolí, kaskádové vodopády a tyčící se hlídky starověkých
stromů. Možnosti se před ním roztahovaly jako otevřená kniha, čekající
na napsání vlastní rukou.
Sam si vyhrnul rukávy a přijal výzvy, které nás čekají. S odhodláním a
odolností se vydal vybudovat vlastní svatyni od základů. Vyzbrojen
jednoduchou sadou nástrojů a duchem vynalézavosti začal budovat svou
vysněnou kabinu.
Dřevo, které tvořilo kosti jeho obydlí, pochází z lesa, který ho
obklopil. Sam strávil hodiny výběrem a kácením stromů, respektoval
koloběh života, protože sbíral jen to, co potřeboval. Sladká vůně
borovice se smísila se zvuky jeho sekyry, která v divočině vytvořila
symfonii stvoření.
Dny se změnily v týdny a týdny v měsíce, když se Samova chata pomalu
rýsovala. Každá kláda pečlivě vytesaná a zářezy, každý trám
zajištěn s láskou a přesností. Chata se stala prodloužením jeho duše,
svědectvím jeho vize a odhodlání.
Když stavba stoupla ze země, Sam obrátil svou pozornost k zemi. S hlubokou
úctou k zemi, která by ho udržela, připravil půdu pro svou zahradu. Ruce
pokryté hlínou, pečlivě obkládal zemi, pečlivě ji pečoval organickou
hmotou a zbytky kompostu, které pilně pěstoval. Semena byla zaseta a Sam s
očekáváním sledoval, jak z kdysi pusté země vyrůstá nový život.
Roční období se roztančily krajinou a přinesly s sebou symfonii barev a
vůní. Jaro přineslo jemné květy divokých květin, zatímco léto koupalo
zemi v gobelínu zářivé zeleně. Nastal podzim a Sam se liboval ve zlatých
odstínech, které zdobily stromy, odevzdal své listy jemnému objetí větru.
A když sestoupila zima a svět v klidné bíle, Sam žasl nad tichem a našel
útěchu v klidu přírody.
S plynoucím časem se Samova chata stala více než jen přístřeškem. Stal
se odrazem jeho ducha, důkazem jeho odolnosti a hlubokého spojení, které si
vytvořil se zemí. Každý den přinesl obnovený pocit vděčnosti a účelu,
když se staral o svou zahradu, sklízel hojnou úrodu, kterou příroda tak
laskavě poskytla.
Samova rána začala jemným pohlazením východu slunce, který vrhl zlatou
záři na jeho skromný příbytek. Seděl na své verandě, popíjel teplý
šálek čaje a poslouchal jemný refrén ptačího zpěvu. Rytmus přírody se
stal jeho průvodcem a v jejím objetí našel klid, který nikdy předtím
nepoznal.
Jeho dny byly plné jednoduchých potěšení a smysluplných záležitostí.
Sam se ztratil na stránkách svých oblíbených knih, jejich slova hluboce
rezonují v jeho duši. Často se toulal lesem, zkoumal jeho skrytá zákoutí a
odhaloval tajemství, která skrývá. Spřátelil se s lesními tvory, kteří
se seznámili s jeho přítomností, a společně sdíleli nezkrotnou krásu
divočiny.
Jak se roky měnily v desítky let, Samova kdysi přetržená tvář nesla
známky dobře prožitého života. Jeho oči se třpytily moudrostí získanou
ze samoty a jeho smích se ozýval mezi stromy a nesl radost osvobozeného
srdce. Našel klid, který tak zoufale hledal, ne v hluku a chaosu města, ale v
jemném objetí přírody.
Samův příběh se šířil jako požár a dostal se do srdcí těch, kteří
toužili po jiném způsobu života. Někteří byli inspirováni k tomu, aby
udělali vlastní skoky víry, hledali útěchu v divočině a přijali životy
jednoduchosti a soběstačnosti. Jiní našli inspiraci v lekcích, které se
naučil, a začleňovali je do jejich vlastních životů, dokonce i v mezích
moderního světa.
Když Sam seděl na své verandě, jeho stříbřené vlasy zachytily světlo
zapadajícího slunce, žasnul nad cestou, která ho sem přivedla. Srdce mu
puklo vděčností za zemi, která ho živila, za chatu, která se stala jeho
útočištěm, a za prosté potěšení, které naplnily jeho dny.
A tak, když poslední sluneční paprsky namalovaly oblohu růžovými a
zlatými odstíny, Sam se opřel do židli, zavřel oči a nabídl tichou
modlitbu díků. Nádherná malebná krajina, která ho obklopovala, sloužila
jako neustálá připomínka života, který si vybral – života autenticity,
jednoduchosti a harmonie s přírodou. Byla to jeho odměna, jeho svatyně a
jeho odkaz – svědectví o dobře prožitém životě, daleko od chamtivých
rukou chamtivého systému a zkorumpovaných úkonů společnosti.
1
1
