Rozcestník >> Náboženství >> Bůh Tě miluje!

Na jak dlouho?
Je to jako karma nebo boží mlýny... jedno use ti to vrátí v nějaké podobě.
A ještě dodám, co je to za život, pokud se máš pořád jen vůči někomu vymezovat?

Karma je spíše do minulých životů nikdo s tím nic neudělá jen přijmout.

To co vydáváš, se ti vrací a čas nehraje roli.

Co je vůbec čas

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cas
Dá se říci, že bez něj by si člověk ani nedošel na záchod:-)
Nebylo by nic a člověk by to ani nevnímal, natož sebe:-)

Myslím že jsem ti to už psal jak jsem týden chodil do práce a v pátek kolegové,tak se měj hezký víkend.A já co blbnete vždyť je pondělí. Takže čas není vše řídíme my sami, mě se čas na týden zastavil třeba.

Jde o jeho vnímání a protože se vesměs shodneme na tom, že jde dopředu určitým tempem (až na tebe) bereme ho takový, jak se nám z 99% nabízí:-)
Čas se nějak projevuje a my vnímáme jen ty projevy a každý jinak. Podíváš se na mou tvář a vykřikneš. To není možné! Čas se zastavil!
A já ti na to odpovím. Ano, ale kde (se zastavil):-)

Otázka je když mě se zastavil čas co když jím zrychlil jde o vnímání všeho

Rozumím tomu, co mi píšeš. přesto i oni i ty něco vnímáte. Bez času byste nic nevnímali. Všem vám běží lineárně, tedy události na sebe navazují, ale tobě běžel o něco rychleji:-)

Spíše pomaleji zatím co oni už viděli víkend já z víkendu přicházel pracovat nebo opačně.Aby nám to nevysvětli Srdcevdlani že je to symulace

Já bych se zase těm jeho úvahám tolik nesmál. Co se týká možnosti, že ve skutečnosti nejsme, možná má pravdu:-)
Stejně tak může mít pravdu i ten, kdo si myslí, že je ve vesmíru sám, jediný a vše kolem jsou jen jeho představy a stavy mysli.
Také můžeme být jen vývojovým stádiem mysli, rodícího se univerza.
Můžeme žít v dvoudimenzionálním hologramu.
Můžeme být snem nejvyššího nebo jediného.
Promyšlenou virtuální hrou, do které jsme úmyslně nebo neúmyslně vstoupili. Možná jsme na generační lodi, která putuje vesmírem a jednou dospěje ke kýžené planetě a náš všemocný CML na palubě nás zatím učí.
Můžeme být součástí nějakého velkého organismu. Jednoho velkého celku, který se z ničeho rodí a v ničem zaniká.
Teď jsem si vzpomněl na jeden sci-fi příběh Isaaca Asimova, jmenuje se Poslední otázka a stojí zato si jí přečíst:-)

Já se tomu nesmějí ale čas a symulace taky stojí za úvahu poněvadž i třeba meditace se dá posoudit jako náhled na vše jinak

Nevím, zda se dá z takové simulace vystoupit a pokud ano, zda by nás to bavilo a bylo to pro nás nějak přínosné nebo pro poslání, které taková simulace má:-)

Meditace může pak být něco jako možný způsob převzetí kontroly:-)

tady je výtah z povídky

https://cs.wikipedia.org/wiki/Posledn%C3%AD_ot%C3%A1zka

Tohle je jeden z nejgeniálnějších matematiků a fyziků, co kdy žil. Učil i Hawkinga

https://www.osel.cz/5401-tajemne-kruhy-z-minuleho-vesmiru.html?typ=odpoved&id_prispevku=110075

Na ulozto jsem našel i jeho knihu....

Zajímavý článek.