Já bych se zase těm jeho úvahám tolik nesmál. Co se týká možnosti,
že ve skutečnosti nejsme, možná má pravdu:-)
Stejně tak může mít pravdu i ten, kdo si myslí, že je ve vesmíru sám,
jediný a vše kolem jsou jen jeho představy a stavy mysli.
Také můžeme být jen vývojovým stádiem mysli, rodícího se univerza.
Můžeme žít v dvoudimenzionálním hologramu.
Můžeme být snem nejvyššího nebo jediného.
Promyšlenou virtuální hrou, do které jsme úmyslně nebo neúmyslně
vstoupili. Možná jsme na generační lodi, která putuje vesmírem a jednou
dospěje ke kýžené planetě a náš všemocný CML na palubě nás zatím
učí.
Můžeme být součástí nějakého velkého organismu. Jednoho velkého celku,
který se z ničeho rodí a v ničem zaniká.
Teď jsem si vzpomněl na jeden sci-fi příběh Isaaca Asimova, jmenuje se
Poslední otázka a stojí zato si jí přečíst:-)