Ještě doplním o Platona:-)
Rozdíl mezi bytím a jsoucnem (jsoucny) lze ovšem vyjádřit jen v některých
jazycích. Platón užívá častěji výraz to ón, Aristotelés spíše to
einai, latinské významové rozlišení esse (bytí) a ens (jsoucno) však
zavedla až středověká scholastická filosofie a teologie. Němčina od
Hegela rozlišuje mezi das Sein (bytí) a das Seiende (jsoucí), odtud i české
bytí a jsoucno. Západní jazyky užívají pro obojí často jediné slovo
(anglické being), což působí značné potíže při překládání. Vedle
toho se užívá řady dalších příbuzných pojmů jako existence nebo
podstata. Ve francouzštině se ovšem rozlišuje: etre je v opačném vztahu k
exister. Máme tedy nástroj k překladu: l’essence (=bytí), l’existence
(=jsoucno).