vždycky mě naštve, jak mám pořád silné ego, což poznám vždy najlíp na tom, když pozdravím nějakého souseda nebo kolegu a ten mi hledí do očí a podle mi na pozdrav neodpoví..jak se říká: pozdravit je slušnost, odpovědět na pozdrav je povinnost..nevím co mě točí víc..jestli jeho arogance a nebo moje ego, že mi to pořád tak vadí☺☺z toho můžeme odvozovat, jak daleko a nebo blízko máme v sobě k Bohu, když nás štve takováto pitomost, že nás znevažuje někdo, kdo nás přitom vůbec nezná a přitom bychom se dávno měli ovládat, obzvláště když víme, že s egem a se ztotožněností s naším tělem, jsme Dokonalosti naší niterné a tím blízkosti k Bohu ještě na míle a míle předaleko...egíčko..malé dítě jej potřebuje, nevnímá ještě něco vyššího a potřebuje se vyvíjet a prosadit v kolektivu, ale v dospělosti ši pořád šermovat s čuráčky, kdo ho má většího, to už je retardace..mysleme na to.cha.

