u hradu Krašov je mala vesnička s krasnym
jmenem neobvyklym:)jmenuje se Bohy.)bydlí tam jeden kamarad - Vědomě či
nevědomě věří v Prozřetelnost. Představa Boha je představa Zlatovlasé
bohyně příležitosti. Na vyšší úrovni si je vědom, že prozřetelnost je
mnohem víc než pouhá vesmírná chůva, která bude navěky dávat pozor, aby
člověk neupadl a neublížil si. Ví, že Zlatovlasá bohyně je někdo, kdo
vidí za ohyb Času a zásobuje nás i ostatní vším, co potřebujeme pro
budoucnost. A tak věří, nebo alespoň cítí nutkání věřit, že existuje
nějaká forma celkového "inteligenčního systému", který řídí a
podporuje existenci:)


Jediným skutečným Učitelem lidstva je
Bůh Stvořitel a Otec náš.
Ráno v pelíšku: "Vnímám, jak se Tatínek
láskyplně usmívá."
Dopoledne: "Jsem vyspinkaný a zářím v
Lásce Boží našeho Tatínka."
Poledne: "Neregistruji ten okamžik, ale
jedno vím: 'Tatínek nás miluje!'"
Odpoledne: "Má vděčnost k Bohu Otci
lidstva se projevuje radostí ze života!"
Večer: "Hodně myslím na Tatínka! Miluje
nás! Moc a moc nás miluje..."
Noc v pelíšku: "Spokojeně
spinkám."

Ano, LÁSKA našeho Tatínka je živá
a jsoucí - je i oživující a věčná! 
Nedivte se mi tedy, že Tatínka
miluji. Vždyť nejsem sám, kdo našeho Otce miluje!





Apple iPhone 7 - je to už starší mobil,
ale slouží mi stále velmi dobře. 