u hradu Krašov je mala vesnička s
krasnym jmenem neobvyklym:)jmenuje se Bohy.)bydlí tam jeden kamarad - Vědomě
či nevědomě věří v Prozřetelnost. Představa Boha je představa
Zlatovlasé bohyně příležitosti. Na vyšší úrovni si je vědom, že
prozřetelnost je mnohem víc než pouhá vesmírná chůva, která bude navěky
dávat pozor, aby člověk neupadl a neublížil si. Ví, že Zlatovlasá
bohyně je někdo, kdo vidí za ohyb Času a zásobuje nás i ostatní vším,
co potřebujeme pro budoucnost. A tak věří, nebo alespoň cítí nutkání
věřit, že existuje nějaká forma celkového "inteligenčního systému",
který řídí a podporuje existenci:)


Jediným skutečným Učitelem lidstva je
Bůh Stvořitel a Otec náš.
Ráno v pelíšku:
"Vnímám, jak se Tatínek láskyplně usmívá."
Dopoledne: "Jsem vyspinkaný a zářím v
Lásce Boží našeho Tatínka."
Poledne: "Neregistruji ten okamžik,
ale jedno vím: 'Tatínek nás miluje!'"
Odpoledne: "Má vděčnost k Bohu Otci
lidstva se projevuje radostí ze života!"
Večer: "Hodně myslím na Tatínka!
Miluje nás! Moc a moc nás miluje..."
Noc v pelíšku: "Spokojeně
spinkám."

Ano, LÁSKA našeho Tatínka je
živá a jsoucí - je i oživující a věčná! 
Nedivte se mi tedy, že Tatínka miluji. Vždyť nejsem sám, kdo našeho Otce
miluje!





Apple
iPhone 7 - je to už starší mobil, ale slouží mi stále velmi dobře. 