jo mily zlaty kazateli mělnicky tady delaš hrdinu ale mel bys tu odvahu ty
svoje frazičky jako např buh vas miluje a vše co se deje je jen boži
vule..řici temto ženam v tu chvili do oči? .-)....V únoru 1945 nacisté
tábor evakuovali a Jarmila spolu s dalšími vězni zahájila vyčerpávající
pochod smrti českým pohraničím až do Chebu, odkud následoval železniční
transport do koncentračního tábora Bergen-Belsen.
Vzpomínala, že ženy nahnali do dřevěných baráků, kdy spaly po dvaceti
na dřevěných palandách. Všude bylo málo místa a i zde se umíralo. „Tam
jsme nebyly dlouho, nahnali nás zase do další budovy, kde byla jen cementová
podlaha. Tam jsme zase byly nacpané, zase jsme tam ležely v několika řadách
zaklíněné v sobě. Otáčet se musela celá řada naráz. Ráno jsme se
probudily a ležely jsme na mrtvole a na nás ležely mrtvé ženy. Tam už byla
obrovská úmrtnost. K jídlu jsme dostávaly jen takovou šlichtu. To byla snad
jen rozvařená mouka ve vodě. Stejně toho byla troška....