..lide to mají vše pomotane:-)starci a stařeny vzpomínají na rozkoš s
lítostí,jako na chby spachané v opilosti,lítost však jen mlží mysl
mračny,lítost není trest...na rozkoš by měli vzpominat s
vděčností,poskytujeli jim však litost útechu,at se jí utěšují:-) a
jsou mezi vami.)takoví,jež nejsou ani mladí aby hůedali,ani staří,aby
vzpominali,a ve svem strachu z hledaní a vzpomínaní se rozkoše straní:-)aby
nezanedbali ducha či ho snad nepohoršili,jejich rozkol je však v
odříkaní,i oni nachazeji poklad,když třesoucima se rukama vyhrabavaji
kořínky.-)řekněte mi však ustrašeni,kdo muže pohoršit ducha?,urazí snad
slavík ticho noci a světluška hvězdu? .-)myslite že duch je ticha
tůň,kterou lze rozviřit holí?.odpirateli si rozkoš,často jen ukladate
tužby do skrytych koutů nitra,kdo ví,zda to,nač jste dnes zapomněli,nečeka
na zitřek?.tělo je harfou duše,je na vas,zda vyloudíte sladkou hudbu,či jen
rozpačite zvuky...ve svem srdci se možna ve strachu ptate-jak rozpozname co v
rozkoši je dobre a co v ni neni dobré?.vyjděte do polí...a do zahrad,tam
poznate,že rozkoš včel je sbirat med z květů a rozkoš květů je davat med
včelkám:-)nebot pro včelu je květina fontanou života a pro květinu je
včela poslem lasky,a pro obě,pro včelu i květinumje dávání a přijimaní
rozkoše potřebou a opojenim.)