Lásko moje!
Tatínku můj milovaný...
Miluji Tě!
Miluji Tě moc a moc!
A že je to pro lidi směšné? ("Ať si trhnou nohou!!!")
Tvůj
Človíček. 
Lidé!
Bratři a sestry!
Mí milověrní přátelé...
Tatínek nás miluje! Nás všechny miluje! (Ano, náš nebeský Tatínek
miluje i Tebe osobně!)
Jsme lidé! Boží lidé! Jsme milované děti našeho nebeského Otce! (Ano,
jsme synové a dcery Boží!)
A Človíček Vám to tu bude opakovat tak dlouho, dokud neřeknete: "Sláva Bohu, že je tomu tak!"
Tatínku!
Lásko moje!
Miluji Tě!
A je mi
ctí, když mě tu za mou, dětsky radostnou lásku k Tobě, pomlouvají a
peskují...
Lásko
moje! Miluji Tě moc a moc!
Máš problémy?
A hledáš pomoc u lidí?
Potom nikomu nevykládej, že věříš v Boha a že svého nebeského Otce
miluješ!!!
I papež si jednou uvědomí, že Tatínek miluje každého člověka bez
ohledu na jeho víru nebo nevíru!
A zhrozí se, kolik let promarnil tlacháním o svatosti své církve...
Církev je a vždy byla organizace.. je to o lidech.. o penězích, osobní vztah s Bohem nemá nic s církvi společného. To samozřejmě neznamená, že ti, kteří chodí do církve, tak nemají osobní vztah s Bohem. Jen, že tyhle věci bych od sebe odlišovala.
Ano máte pravdu je to o lidech , pěkný vztah s Otcem může člověk mít i mimo církev,
Bůh a ona! (Tatínek /Otec/ a jeho dcera!)
Bůh a ono! (Tatínek /Otec/ a jeho dítě!)
Bůh a on! (Tatínek /Otec/ a jeho syn!)
Mezi milujícího nebeského Tatínka a jeho milované dítě nikdo nepatří!!!
(Žijeme v LÁSCE BOŽÍ našeho nebeského Otce, kterou žádný prostředník nezprostředkuje, i když to o sobě často pyšně tvrdí! I papež, kardinál, arcibiskup, biskup nebo jakýkoli kněz by byl ve vztahu mezi Otcem a člověkem jako tchán nebo tchyně mezi manželem a manželkou!!!)
BŮH A TY - o tom je láskyplný život s naším nebeským Tatínkem.
Otče!
Ty jsi náš Bůh!
Ty jsi náš Pán a Král.
Ty jsi naše LÁSKA i náš Spasitel.
Tatínku! Miláčku můj milovaný! Lásko moje!
Děkuji Ti, že jsi ze mne učinil láskyplnou milující bytost!
