byl jeden človíček.-)kteremu se zdalo že je mrtvy s největšim hřišnikem města a oba stanuli před branami Boha a oba zaklepali.-)hřišnik byl přijat a človiček zdanlivy světec samozvany.-)zustal bez povšimnutí.-)...cítil se hluboce,hluboce ale moc ghluboce raněn.-)odjakživa očekaval,že bude úřijat a nejen to ,ale že ma misto po levici Paně.-)a co pravě stalo? pravy opak.-)když byla slavnost u konce hřišnik byl poslan do sveho nebeskeho přibytku.-),človiček uraženě pravil.-).mam jednu otazku tatinečku, na niž se tě chci zeptat:-)-co mi to dělaš.-)tatinečku? .-)nepřetržitě jsem se modlil chvalil te od rana do večera i když spiše navenek a ne v srdci.-)v modlitbě jsem volal tve jmeno:-)dokonce jsem tve jmeno vyvolaval a recitoval i ze spaní.-)-Bůh řekl:-)pravě kvuli tomu:-).otravoval jsi mě tak moc,žeže ted když jsi v nebi,z tebe mám važně strach:-) :-)co bys tady dělal? .-)ani ze země jsi mi nedal 24 hodin ani chvilku pokoje:-)tento hřišnik je dobry.nikdy mě nenudil,neobtěžoval:-)nikdy si do ust nebral me jmeno.-)nikdy mi nezpůsobil žadny problem.-)