(Bible, Římanům 1:18-32)
BOŽÍ HNĚV se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svou nepravostí potlačují pravdu.
Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece
odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou (zdánlivě) neviditelné,
lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle,
takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu
nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich
scestná mysl se ocitla ve tmě. TVRDÍ, ŽE JSOU MOUDŘÍ, ale upadli v
bláznovství; zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby
pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh
nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá
vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží
tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen.
Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily
přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného
styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži
provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za
svou scestnost. Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je
Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni
nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár,
lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní,
nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají
rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. Vědí o
spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni
smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání
schvalují.
(Bible, Římanům 2:1-5, přepis do podoby sebekritiky!)
PROTO NEMÁM NIC NA SVOU OMLUVU, když vynáším soud, ať jsem kdokoli.
Tím, že soudím druhého, odsuzuji sám sebe! Neboť soudím, ale činím
často totéž! Vím přece, a víme to my všichni, že Boží soud pravdivě
postihuje ty, kteří tak jednají. Myslím si snad, když pokrytecky soudím
ty, kdo takto jednají, a sám činím totéž, že já ujdu soudu Božímu? Či
snad pohrdám bohatstvím Tatínkovy Boží dobroty, shovívavosti a
velkomyslnosti, a neuvědomuji si, že dobrotivost Boží našeho nebeského
Tatínka mě chce přivést k pokání? Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si
střádám Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží
soud...
(Živé Slovo Boží - Člověk Syn Boží)
Berte si
roušku, prskáte jedovaté sliny! 
Vnímáte
se?
Bůh nás miluje!
