Rozcestník >> Náboženství >> Bůh Tě miluje!

Pan profesor na univerzitě položil svým studentům otázku:
Je všechno, co existuje, stvořené Bohem?
Jeden ze studentů nesměle odpověděl: Ano, je to stvořené Bohem.
Stvořil Bůh všechno? - ptal se dál profesor.
Ano pane, odpověděl student.
Profesor pak pokračoval: Jestli Bůh stvořil všechno, znamená to, že Bůh
stvořil i zlo, které existuje. A díky tomuto principu, naše činnost určuje
nás samotné. Bůh je tedy zlo.
Když toto student vyslechl, ztichl. Profesor byl sám se sebou spokojený.
Najednou zvedl ruku jiný student.
Pane profesore, mohu Vám položit otázku?
Samozřejmě, odpověděl profesor.
student se postavil a zeptal se: Existuje chlad?
Co je to za otázku, samozřejmě že ano, tobě nikdy nebylo chladno?
Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval: Ve skutečnosti
pane, chlad neexistuje, v souladu se zákony fyziky je chlad pouze
nepřítomnost tepla. Člověka a předměty můžeme popsat a určit
jejich energii na základě přítomnosti anebo tvorby tepla, ale nikdy ne na
základě přítomnosti či tvorby chladu. Chlad nemá svoji jednotku, kterou
ho můžeme měřit. Slovo chlad jsme si vytvořili my lidé, abychom mohli
popsat to, co cítíme v nepřítomnosti tepla.
Student pokračoval: Pane profesore, existuje tma?
Samozřejmě, že existuje - odpověděl profesor. Znovu nemáte pravdu, tma neexistuje. Ve skutečnosti je tma jen díky tomu, že není přítomno světlo.
Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá rozložit. Můžeme zkoumat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svoji jednotku, ve které bychom ji mohli měřit. Tma je jen pojem, který si vytvořili lidé, aby pojmenovali nepřítomnost světla.
Následně se mladík zeptal: Pane, existuje zlo? Tentokrát profesor nejistě odpověděl:
Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalita ve vztazích mezi lidmi, trestné činy, násilí, všechno toto není nic jiného, než projev zla.
Na to student odpověděl: Zlo neexistuje, pane. Zlo je jen nepřítomnost dobra, tedy Boha. Zlo je výsledek nepřítomnosti lásky v srdci člověka. Zlo přichází tak, jako když přichází tma, nebo chlad - tedy v nepřítomnosti světla, tepla a lásky.
Profesor si sedl.
Ten student byl mladý Albert Einstein.
asi tak

Jednoho dne k muži přistoupila tolik obávaná smrt a řekla:

Ahoj! Dnes je tvůj poslední den.
Dnes zemřeš!

Na což muž odpověděl:

Ale ještě nejsem připraven zemřít. Zbývá mi udělat pár věcí...

Smrt odpověděl:

Vaše jméno je první na mém seznamu.

Muž odpovídá:

No, proč si nesedneme a nedáme kávu, než půjdeme...

Smrt přijala!

Muž dal smrti šálek kávy s prášky na spaní.

Smrt to celé vypila a upadla do hlubokého spánku.

Toho muž využil, vzal seznam a vymazal své jméno ze začátku a napsal se až na konec toho seznamu.

Když se smrt probudila, uviděla toho muže a řekl mu:

Jak jsi na mě byl tak dobrý, tak začnu od konce mého seznamu...

Abyste si tímto způsobem mohli dopřát trochu více času a mohl si dodělat své věci.

Morální:

Co je napsáno ve vašem osudu, nic a nikdo to nikdy nezmění.

Osud je neviditelná síla, která nám dává a která nás odvádí, ve správný čas.

Probíhal výzkum a dětem od 4 do 8 let položili stejnou otázku:
CO ZNAMENÁ LÁSKA?

Odpovědi se ukázaly být mnohem hlubší a obsáhlejší, než si kdokoliv dokázal představit...
To rozšiřuje naše chápání lásky a přesahuje milostný sex mezi mužem a ženou.

Tady jsou:

"Když moje babička dostala artritidu, nemohla se už sehnout a nalakovat si nehty na nohou. A můj děda to za ni dělal pořád, i když měl artritidu na rukou. Tohle je láska" - 6 let.

"Pokud vás někdo miluje, vysloví vaše jméno zvláštním způsobem. A víte, že vaše jméno je v bezpečí, když je v jeho ústech" - 4 roky.

"Láska je, když se jdeš najíst a dáš někomu většinu svých hranolků, a nenutíš ho, aby ti něco dal na oplátku" - 6 let.

"Láska je, když moje máma uvaří kafe pro tátu a usrkne, než mu dá šálek, aby se ujistila, že chutná" - 7 let.

"Láska je, když klukovi řekneš, že se ti líbí jeho košile a on ji nosí každý den" - 7 let.

"Láska je, když vám štěně olizuje obličej, i když ho necháte celý den samotné" - 4 roky.

"Když někoho miluješ, tvoje řasy létají pořád nahoru a dolů a padají z nich hvězdy" - 7 let.

"Láska je, když máma vidí tátu na záchodě a nemyslí si, že je to nechutné."

"Pokud nemiluješ, nikdy bys neměl říkat "Miluji tě." Ale pokud miluješ, musíš to říkat pořád. A lidé zapomínají" - 8 let.

Autor studie Leo Baskaglia jednou vysvětlil smysl průzkumu.
Cílem bylo najít nejpečlivější dítě. Vítězem se tedy stalo čtyřleté dítě, jehož starý soused nedávno ztratil manželku.
Když dítě vidělo, že muž pláče, přišlo k němu, vylezlo mu na kolena a jen tam sedělo. Když se jeho matka později zeptala, co řekl sousedovi, chlapec odpověděl:

"Nic. Jen jsem mu pomohl plakat."

Dobrou noc! Děkuji Bohu i Vám všem!!!

Strom
Jeden starý moudrý čínský učitel cestoval se svými žáky, až přišli do lesa, kde dřevorubci sekali stromy. Skoro veškerý les už byl vykácen, kromě jednoho obrovského silného stromu. Učitel požádal své studenty, aby zjistili, proč nebyl tento strom pokácen. Žáci se tedy zeptali dřevorubců a ti odpověděli:

• Tenhle strom je úplně k ničemu. Nemá jedinou rovnou větev, takže se nehodí na výrobu nábytku. Také jeho dříví špatně hoří, proto se nevyplatí ani na topení. Tenhle strom nemá žádné využití!

Studenti převyprávěli slova dřevorubců učiteli a ten se zasmál a řekl:

• Buďte jako tento strom!

Když budete pro lidi moc užiteční, budete pokáceni a stanete se nábytkem, na který si někdo položí nohy u sebe doma. Buďte jako tento strom, naprosto k ničemu a potom z Vás vyroste mocný a silný strom, kde všichni najdou stín pod jeho větvemi.
A potom jim podrobně vysvětlil:
Buďte ti úplně poslední. Nesnažte se dokázat svou cenu. Buďte nenápadní, abyste si tu užívali života, ne abyste byli užitečnou věcí. Život je poezie, nikoliv zboží na trhu.
Neříkám, že byste neměli dělat nic užitečného, ale pamatujte, že pokud jste schopni dělat věci, které nelze přepočítat na cenu, tak Vám to přináší tu největší radost a naplnění vašemu srdci. Buďte sami sebou a dělejte to, co chcete.
Nejste tu proto, abyste vás prodali!

Osud
Jedna věřící žena v těžké situaci, která neměla už ani na jídlo pro sebe a pro své dítě, promluvila v křesťanském radiu, kde posluchačům popsala svou těžkou situaci.
Jistý bohatý člověk, ateista, který opovrhoval všemi věřícími lidmi náhodou její příběh z radia uslyšel. Hned si začal z jejího osudu, před svými přáteli dělat legraci.
,,Tak ať ji tedy pomůže Bůh, když v něj tak věří, proč mu neřekne?" Smál se. ,,To já si vždy musel pomoci sám"
Jeden z jeho přátel mu odpověděl:
,,Ty nijak nepomůžeš, jenom se umíš bavit z cizího neštěstí. "
Muž mu na to odpověděl: ,,Já jen nesnáším naivní lidi! Víš co, tady máš 200 000 Kč a nakup té ženě všechno co potřebuje.
,,Ale pozor mám podmínku!
Až se tě ta žena zeptá, kdo jí to posílá, řekni, že ďábel." To bude fakt legrace, jak ti to bude všechno vracet! "
Tak přítel nakoupí všechno co žena potřebuje a přiveze ji to k jejímu domu.
Žena mu se slzami v očích děkuje.
Chcete vědět kdo Vám to posílá, zeptá se muž ženy?
,,Ano řekněte mi to!!
,,Mám Vám vyřídit, že Vám to posílá samotný ďábel "
Žena se jen usměje a odpoví:
,,Když Bůh poroučí, tak i ďábel musí poslouchat!"

Teď lépe víme, kde je kdo
,,Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo.
Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, byl věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív.
Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe.
Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se Ti vybarví. "
Karel Čapek
Asi tak .

O Smrtce

• Jsi kovář?

Hlas za ním se ozval tak nečekaně, že se kovář sebou škubl. Navíc neslyšel, jak se otevřely dveře do dílny a někdo vešel dovnitř.
Kovář popadl hadr ze stolu, otřel si unavené ruce, pomalu se otočil, když tu před ním stál velmi neobvyklý klient.
Byla to samotná smrt.

• Mohl bys mi naklepat kosu? zeptal se host ženským, ale trochu chraplavým hlasem.
• Tak to je konec, pomyslel si kovář a odhodil hadr někam do kouta a povzdechl si.

"Naklepej mi kosu," opakovala Smrt trpělivě.

• A pak?
• A pak naostřit, pokud je to možné.

Kovář pohlédl na kosu. Na čepeli bylo skutečně několik stop po záseku do tvrdého a čepel samotná se již začala vlnit.

• To je pochopitelné, - přikývl, - ale co mám pak dělat? Modlit se nebo balit věci? Jsem v této situaci prostě poprvé, abych řekl, nevím jak postupovat...
• Aha ... To myslíš vážně? - Smrtka se začala tiše smát, - Ne, nejdu po tobě. Potřebuji si jen opravit kosu. Rozumíš?
• Takže nejsem mrtvý?
• Ty víš přeci nejlíp jak se cítíš?
• Ano, zdá se že jsem v pořádku.
• Žádná nevolnost, závratě, bolest?

"Ne," řekl kovář nejistě a poslouchal své vnitřní pocity.
"V tom případě se nemusíš ničeho bát," řekla Smrt a podala mu kosu.
Kovář ji vzal do svých rukou a začal si ji prohlížet z různých stran.

• Odpustíte mi, že jsem tak upřímný, ale nemohu uvěřit, že držím v rukou předmět, s jehož pomocí bylo zničeno tolik životů! Žádná zbraň na světě se mu nevyrovná. To je opravdu neuvěřitelné!
• Co jsi říkal? řekla tiše.
• Řekl jsem, že nemůžu uvěřit, že držím zbraň, která...
• Zbraň? Řekl jsi zbraň?
• Možná jsem to tak neřekl, jen...

Kovář nestihl dokončit. Smrt, která bleskovým pohybem vyskočila, byla za okamžik přímo před kovářovou tváří. Okraje její kapuce se mírně chvěly.

• Kolik lidí si myslíš že jsem zabila? zasyčela skrz zaťaté zuby.

"Já... já nevím," vymáčkl ze sebe kovář a sklopil oči k podlaze.

• Odpověz! - Smrt ho popadla za bradu a zvedla jeho hlavu, - Tak kolik?

"Já, já nevím...

• Kolik? - křičela mu přímo do tváře.
• Ale jak mám vědět, kolik jich bylo? zavrčel kovář a snažil se odvrátit zrak.

Smrt mu pustila bradu a na několik sekund se odmlčela. Pak se shrbená vrátila na lavici a s těžkým povzdechem se posadila.

• Takže nevíš, kolik jich bylo? - řekla smrt tiše a aniž by čekala na odpověď a pokračovala, - co když ti řeknu, že nikdy, poslouchej nikdy jsem nezabila ani jediného člověka. Co mi na to řekneš?
• Ale... ale co já s tím? ...

"Nikdy jsem nezabíjela lidi." Proč bych to dělala, když Vy sami odvádíte skvělou práci s tímto posláním? Vy sami se navzájem zabíjíte. Vy sami! Můžete se zabíjet pro vznešené cíle, pro svůj vztek a nenávist, můžete dokonce zabíjet jen tak pro zábavu. A když vám to nestačí, rozpoutáte války a zabíjíte se navzájem po stovkách a tisících. Prostě to milujete. Jste závislí na krvi někoho druhého..
A víš, co je na tom všem to nejhnusnější? Nemůžete si to přiznat! Je pro Vás mnohem snazší vinit mě ze všeho, - krátce se odmlčela, - Víš, vůbec, jaká jsem byla předtím? Byla jsem nádherná mladá dívka, potkávala jsem duše lidí s květinami a doprovázela je na místo, kde jim bylo souzeno být. Smála jsem se na ně a pomáhala jim zapomenout na to, co se jim stalo.
To už je ale strašně dávno... Podívej, co se mi stalo!
Vykřikla poslední slova, vykročila z lavice a shodila si kapuci z hlavy.
Před očima kováře se objevila vráskami pokrytá tvář staré ženy. Řídké šedivé vlasy visely ve spletených pramenech, koutky popraskaných rtů spadlé nepřirozeně dolů a odhalovaly spodní zuby, které vykukovaly zpod rtu..
Ze všeho nejstrašnější byly její oči. Úplně vybledlé, bezvýrazné oči zíraly na kováře.

• Podívej se, kým jsem se stala ! A víš proč? - udělala krok ke kováři.

"Ne," zavrtěl hlavou.
„Samozřejmě, že nevíš,“ ušklíbla se, „Udělali jste to ze mě vy lidé! Viděla jsem matku zabíjet své děti, viděla jsem muže zabíjet svého bratra, viděla jsem, jak může člověk klidně zabít sto, dvě stě, tři sta dalších lidí za jeden jediný den! Křičela jsem hrůzou...
Smrti zajiskřily oči.

• Vyměnila jsem pak své krásné šaty za tyto černé šaty, aby na nich nebyla vidět krev lidí, se kterýma jsem se setkala. Nasadila jsem si kapuci, aby lidé neviděli mé slzy. Už jim nedávám květiny. Udělali si ze mě monstrum. A pak mě obvinili ze všech svých hříchů. Ovšem, je to tak jednoduché... - zírala na kováře strnulým pohledem, - Doprovázím lidi, ukazuji jim cestu, ale nezabíjím lidi... Dej mi mou kosu, ty jeden blázne!

Když Smrt vytrhla kováři kosu z rukou, otočila se a zamířila k východu z dílny.

• Můžu se tě zeptat na jednu otázku? Zvolal na ni kovář
• Chceš se zeptat, proč tedy potřebuji kosu, že? Zeptala se smrt a zastavila u otevřených dveří, aniž by se otočila.
• Ano.
• Víš, cesta do nebe ... dávno je už zarostlá trávou ...

Izajáš 53:7  Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.
splnilo se na Pánu

8  Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu.
človíček asi také byl vzat na soud, ale ostatní moc nesedí

9  Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.
ať vědomky, nebo nevědomky človíček je lstivý v takovém podivném mišmaši

10  Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu.
tohle na Pána skoro vůbec nesedí pravda, a jak na človíčka, je možné, že má nějakou těžkou chronickou nemoc, položil život, to asi nemusí, to zas sedí na Pána,
spatří potomstvo bude dlouho živ no uvidíme človíčku uvidíme, zdárně vykoná vůli, tak to asi těžko, ty jeho pokusy konat vůli jsou směšné

11  Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. "Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.
tak přeci ta nemoc skončí, jupí človíčku, čeká tě uzdravení, tím co zakusí hmm, vězení asi není med, ale nebylo to spravedlivé ?, nebo jsi trpěl za svou spravedlnost ? hmm
jejich nepravosti na sebe vezme, věřím, že se o to pokoušíš, ale ty fakt na to nemáš

12  Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky." On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.

tak dělit o kořist by se ti chtělo ? ,o))

Lukáš 22:37  Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno:
`Byl započten mezi zločince.´ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle."

tak pan XY, nevím, kterou jeho přezdívku mám teď použít ,o) on to střídá jako ponožky
na sebe vztahuje proroctví, které jak praví Pán, se musí (muselo) na něm naplnit

tady nám tedy někdo nepokrytě lže a teď si máme a musíme vybrat kdo, protože ač některá proroctví mají charakter, že se plní v obměnách vícekrát, zde je jasně napsáno
a naplnění a cíli, tam už je obměna v podstatě vyloučena

a podle mne to opravdu není na to hodit si korunou

pane xy, jste lhář a i když budete jinde mluvit pravdu, tak tímto svým tvrzením o naplnění proroctví, se usvědčujete, že nejste zcela poctivý, nejsem si jist, co vás k tomu vedlo, ale asi klasická věc taková malilinkatá sebepýcha