Rozcestník >> Náboženství >> Bůh Tě miluje!

Je vesmír hologram?

Já, já, já jsem človíček,
chlubit se tím je můj koníček,
mezi lidmi není mě rovno,
zrovna žvýkám Šalamounovo ..... .

Byl jednou jeden blbeček,
co si říkal človíček.
Takovému moulovi je sotva někdo roven,
snědl mnoho Šalamounových ..... .

Ve své pýše, považoval se za slovo boha,
slušným lidem se nad jeho pýchou nedostávalo slova.
Neustále opakoval fráze jako robot,
byl to neuvěřitelný sebestředný ..... .

Říkal na človíčka nikdo nemá,
žaludek se z něj slušným lidem zvedá.
Rozumu též nepobral mnoho,
nepravdou bylo každé druhé jeho slovo.

Tvrdil, že je soudcem posledního soudu,
Tatíček naň vymyslel pěknou bodu.
Jakýpak tatíček, démon se za něj vydával,
on ve své pýše a naivitě, tatíček mu říkával.

Nikdo jsem nepotkal většího ..... ,
na to nestačí ani žádná slova.
Toužil po tom, aby ho lidé brali,
ti však z vysoka na něj .... .

Světskosti a konzumu vždy jen holdoval,
jak je duchovní, všem jen meldoval.
Vždy zahleděn byl jen do sebe,
nikdy nedíval se na nebe.

Jak Adolf Hitler, měl plnou hubu boha,
vycházela však z něj převážně lživá slova.
Človíčkovi brzo, bude i bůh málo,
rád by bohu vládnul na stálo.

Tatínku proč, tatínku proč volal,
nevěda kam by se chudák hanbou schoval.
Pak zas pýcha ovládla ho, na človíčka nemáte,
marně mě pravdu říkáte.

Já, já já, človíček jsem prvním stvořeným to člověkem,
měli by jste to kvitovat s povděkem.
Já, já já,budu soudcem u posledního soudu,
prosit o slitování mě budeš, ty bloudu.

Klaun se nám sem vrátil a opět se kysele šklebí!

Ovšem díky líčidlům se zdá, že má ve tváři STÁLÝ ÚSMĚV.

Soudíte Človíčka?
Máte v sobě skutečně tu pýchu a drzost?

(Bible, Izajáš 33:22)

Živý Bůh je náš soudce,
Živý Bůh je náš zákonodárce,
Živý Bůh je náš král,
On nás spasí.

(Živé Slovo Boží)

Bible - Izajáš

Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn,
na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno:
"Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje."

Živé Slovo Boží

Dobré ráno, Bohem milované děti!

Staré přísloví:O kom se mluví, píská dotyčnému v uších.Doufejme že človíčka to nebude ve spaní rušit.

Žil byl kdysi človíček,
co zasloužil by políček,
říkal že prý slouží bohu,
druhým nadával do neznabohů.

Říkal že lidé jako on jsou dobří,
jeho ego bylo velké, přímo obří.
Říkal jak je samá pokora,
lhal, jak když tiskne, potvora

Tvrdil že bude soudcem posledního soudu,
údajný tatíček na něj nachystal však boudu,
byl to jen démon, co za tatíčka sebe vydával,
marně človíček všem, co mu nevěřili nadával.

Jsa zcela zahleděn do sebe,
nehleděl již na Nebe,
chudák si neviděl si na špičku nosu,
zdraví zhoršilo se a smrtka začala brousit kosu...

Doufejme, že se opravdu k Světlu obratí,
zubatá se od něj odvrátí,
snad konečně najde klid a mír,
už by si to i zasloužil.