„Setkal jsem se v Himálajích se svatým mužem, který dokáže vidět do
budoucnosti a cvičí své žáky, aby to uměli také.“ vypravoval s velkým
zaujetím jeden mladý muž.
„To umí každý!” řekl zenový mistr znuděně a dodal: „Moje cesta je
daleko těžší.”
„A jaká je?“ dotazoval se zvědavě mladý muž.
„Přivádím lidi k tomu, aby viděli přítomnost.“ odpověděl mistr.
Mladý zenový mnich se svého mistra chytrácky vyptával: „Mistře, není to
tak, že člověk musí nejprve bloudit, má-li najít cíl, k němuž
směřuje?“ Mistr odvětil: „Od té doby co nemám žádný cíl, už
nebloudím!“
Žák se optal zenového mistra: „Mistře, jak dlouho to bude trvat, než
dosáhnu vysvobození?“
„Možná deset let.“ odpověděl mistr.
„A když vynaložím velkou námahu, jak dlouho to potom bude trvat?“ ptal
se žák dál.
„V tom případě to může trvat dvacet let…“ řekl mistr.
„Já se opravdu budu snažit být na sebe tvrdý. Chci dospět k cíli co
nejrychleji!“ ujišťoval muž mistra.
„Pak to může trvat i čtyřicet let.“ odpověděl mistr.