Rozcestník >> Náboženství >> Bůh Tě miluje!

Danaové:-)

Danu (někdy Dana) je pradávná Bohyně, kterou uctívali lidé Irska ještě v období předkeltském. Danu pro ně byla Velkou Bohyní Matkou - Stvořitelkou a jejím lidem se říká "Tuatha Dé Dananns", tedy děti Dany (zkráceně Danaové). Podle legend to byli světlovlasí lidé s božskými vlastnostmi, Boží lidé, lidé světla.

Lidé Danu měli čtyři poklady

Kámen Osudu, který "vykřikl", když se jej dotknul právoplatný král.
Meč Světla
Kopí Vítězství - Lughovo kopí (symbol přesně mířícího slunečního paprsku), který nikdy nemine svůj cíl
Bezedný kotel (známý také jako Dagdův kotel - kotel "dobrého Boha"), jenž představuje stále sytící Zdroj pro každého, kdo k němu přijde.
Danaové žili v naprostém souladu s Přírodou a jejími cykly. Znali Boží Řád a ctili Bohyni Matku, jako dárkyni života hmotného i Věčného. Nepochybně měli hluboké duchovní Znalosti, které používali, avšak nezapisovali. Opravdové Poznání Božského totiž ani zapsat nejde, je nesdělitelné. Tito Boží lidé žili v lásce, míru a harmonii a nezanechali po sobě žádné zvěsti.

Ani historie se o nich nezmiňuje. Není divu. Historii píší vítězové a ti se pramálo zajímají o mírumilovné kultury, kmeny a národy. Písaři historie záměrně zcela ignorují především zmínky o duchovně vyspělých a svobodných lidech. Systém tohoto světa už od nepaměti všechny tyto zmínky o duchovní svobodě systematicky ničí a význam duchovních Znalostí ponižuje nebo záměrně zkresluje. Proč? Protože čisté duchovní Znalosti vedou Ducha k síle a ke svobodě právě od tohoto systému a jeho ustanovení.

Máme si proto raději myslet a pevně věřit v to, že zde odjakživa všichni pouze bojovali mezi sebou (dokonce i bohové, ačkoliv mají právě oni být příkladem Božské Lásky), že válčit, ničit a zabírat cizí území a bojovat o moc je to nejdůležitější v celé historii lidstva, a tedy i v našich vlastních životech. Ale - opravdu? Kdo chce vidět dál a poznat víc, musí pokládat ty správné otázky, sám pátrat a studovat. A nejlépe, stát se rovněž duchovně svobodným, k čemuž jsou nyní, v těchto dobách dány k dispozici znovu tytéž čisté Znalosti, jaké byly dávány lidem v dřívějších dobách. Jsou zaznamenány v encyklopedii Prapůvodních Znalostí, v knize AllatRa. Kdo tyto Znalosti používá, stává se duchovně svobodným, a tomu se otevírá Pravda. Otevírá se před ním význam a smysl všeho. Takový člověk bude sám v sobě uvnitř znát, co je Bohyně Matka, ta životadárná síla, a bude uvnitř sebe žít tímtéž vnitřním mírem, kterým žili lidé Bohyně Danu.

Pátráme-li jen po povrchu po tom, kým byla ona Bohyně Danu a co představovala, nalezneme rozličné informace o magických schopnostech a silách, léčení, jasnovidectví + různé vymyšlené souvislosti a spekulace. Bohyně však, to je především Božská síla ženské tvořivé podstaty. Je to Paní Života. Především duchovního Života. Paní Světla a Života. Dárkyně živé vody, hojnosti duchovních darů.

Znám jich několik. Popravdě ani jedna z nich není bohyní:-)

Jinak bych doplnil, že se na její počest platí Daně:-)
Platí se jí přímo a nebo nepřímo.
Abych to dlouho nerozváděl.
například platíme Daně z nemovitosti a nebo z přidané hodnoty:-)
Aby ta bohyně měla přehled, podáváme jí ještě Daňové přiznání:-)

Jako když mi čteš myšlenky, ráno když jsem přišel z práce kontroluji e-maily a od této společnosti e-mail a zajímavá básnička.

Abych nezůstal pozadu:-)
Podobné písně
Sušil 2134 | Běžela ovečka zhůru do kopečka a (100%)
Běžela ovečka zhůru do kopečka a za ňó beránek žalovat na zámek, a za ňó beránek žalovat na zámek.

Sušil 2135 | Běžela ovečka (100%)
Běžela ovečka zhůru do kopečka [: a za ňó beránek žalovat na zámek. :] Co děláš, beránku, na tom našem zámku? Já idu žalovat na svoju galánku. Nežaluj, beránku, na svoju galánku, ona ti uvije kytku z marijánku.

Bartoš 1901 / 0632 | Běžeła ovečka (24%)
Běžeła ovečka, hore do kopečka, a za ňú baránek žałovat na zámek.

Bartoš 1901 / 0558 | Dyž já ešče jednó pudu (21%)
Dyž já ešče jednó pudu zhůru, dolů po dědině, [: tam sobě namluvím :] hezky děvče v rozmaryně. Dyž já ešče jednó pudu zhůru, dolů do kopečka, [: tam sobě namluvím :] hezky děvče z vokýnečka. Dyž já ešče jednó pudu, panimámu prosit budu: Paňmámo zlatičká, poproste tatíčka, dáte-li mně vašu ceru.

Erben 5/072 | Kačka plave po rybníce (21%)
Kačka plave po rybníce, kačer za ní ještě více: počkej, kačka, bude rvačka, až se seženem do kopečka.

Sušil 0140 | Tanečná svatá (21%)
(Tanečná svatá) Na svatém Kopečku, na svatém Hosténě, [: a tam jsó dvě perličky, :] néní jich v Moravě. Není na Moravě přes ty dvě Marie: jedna na svatém Kopečku, druhá na Hosténě. Ja, kdybych byl umřel na svatém Kopečku, byli by mně pochovali v samém izopečku. Ja, kdybych byl umřel na svatém Hosténě, byli by mně dali přikrýt v samým rozmarýně. Za svatým Fridečkem slunečko vychází, budiž pozdravena, ode všech uctěna, Fridecká Maria. Nad svatým Hosténem stojí na poledně, budiž pozdravena, ode všech uctěna, Hosténská Maria. Nad svatým Kopečkem slunečko zachází, budiž pozdravena, ode všech uctěna, Kopecká Maria.

Bartoš 1901 / 0450 | Dež já ješče jedno pudo zhůro (21%)
Dež já ješče jedno pudo zhůro, dulů po dědině, tam sobě namlovím, tam sobě namlovím hezký děvče v rozmarýně. Dež já ješče jedno pudo, zhůro, dulů do kopečka, šak te bodeš plakati, sobě naříkati hledě na mě z vokýnečka.

Sušil 0336 | V čirem poli stoji zamek (5%)
[: V čirem poli stoji zamek, :] [: služil tam jeden pacholek. :] Služil tam s jednu děvečku, to s rychtařovu dcerečku. Sedym let tam spolem byli, slova spolu němluvili. 2) A jak bylo v osmem letě, dal jim Pan Bůh krasne ditě. Tak se spolu uradili, by to ditě zmordovali. Zrob ty, mila, jak rozumiš, enom ať se něvyzradiš. Zlatu šňůru ukrutila, do studnice ho pustila. 3) Divča pani to vidělo, hned panovi žalovalo. Pantatičku, zla novina, naša Anka mela syna. Zlatu šňůru ukrutila, do studnice ho pustila. »Jdi, Aničko, jdi do pole, co uvidiš, všecko tvoje.« 4) »Stoji, stoji šubenička, na ni bila holubička.« Hdo tež na ni viseť budě? Hdo by jiný, lež Anička? 5) A idě kat s ňu po mostě a rozpravi s ňu po sprostě. Chceš, Aničko, moju byti? Ja ti kupim živobyti. Dělaj, kate, jak maš dělať, moje očka zavazovať. Ja sem teho zaslužila, tři děti sem usmrtila. Jak to slovo vypustila, hned ji hlava odskočila. Zakryte tu krev červenu, ať ji vrany něglubaju.

Sušil 2341 | Pobil mlynár zemana pro vodu (4%)
[: Pobil mlynár zemana pro vodu, :] urobil on sám sebě svobodu. Počal zeman vodu propuščaci, mlynárovi mlýn zastavovaci. Mlynár na to tuze rozhněvaný, vrazil on mu ryl do jeho hlavy. A jak mu on ryl do hlavy vrazil, s tu ranú ho do potoka srazil. Zeman leží krvjú obvalený, vyhrabal sa z potoka do trávy. Mlynár běží všecek polekaný, žaluje sa otcovi, materi. Ach, mamičko, dajte vy mi radu, probil sem já zemanovi hlavu. Mám-li sa dac katom rozsekaci lebo za vojskem maširovaci. Pri Prešporku verbunkoši hrajú, moj tacičku, já mezi nich půjdu. Počkajte, vy verbunkoši, málo, prindite vy zajtra skoro ráno.

Sušil 0850 | Svěc měsíčku jasně (4%)
Svěc, měsíčku, jasně, až já povandruju, aby má milá věděla, kerou cestou půjdu. Půjdu-li, půjdu já, každý se podívá až na tou louku zelenou, kde má milá bejvá. Tam jí požaluju svoje těžké hoře, co ste vy o mně mluvili na tom vašem dvoře. Mluvili, mluvili, šak víc nebudete, až já od vás povandruju, šak vy spomenete. Spomenete jednou, spomenete dvakrát, až po třetí spomenete, musíte zaplakat. Již sem tak osiřel jako jabor v lese, když z něho listí opadá, on se smutně nese.

Sušil 0244 | Když děvečka huse pásla (3%)
[: Když děvečka huse pásla, :] červenó pantličku našla. A když našla, skovala ju, přišel milé, dala mu ju. Tu máš, milé, našu lásku, všem mládencům na vokážku. Když děvečka huse pásla, červené šáteček 1) našla. Do půlnoce vyšívala, od půlnoce zametala. Když sedničku zametala, slozama ju polívala. Jak ju matka uviděla, metličku jí z ruk vydřela. Hybaj, dcero uplakaná, néseš mýho doma hodná. 2) Na synečka zavolala, křivdu jemu žalovala. 3) Trp, má milá, pokud můžeš, sak dlóho trpět nebudeš. Seber sobě co je tvýho, půdem do kraja cezího. A když přišli na trávníčky: Pohledni mně do hlavičky. Kolik vlásků přeložila, tolik slozé uželila. 4) A když došli tmavéch lesů, rozťal ju na devět kusů. 5) Tu máš, milá, ulevení, za na matku naříkání. Seber, milé, kosti moje, hoď je do hluboké zmole. Vezmi, milé, šatu bíló, a zakrý mó krev nevinnó. 6) Aby vrany nekvákaly, černý voči neplakaly. 7)

Vidíš, jak byl nadčasový:-)
Ještě než ses narodil, už věděl:-)