Jednu velmi zajímavou studii provedli v Izraeli.
Jednomu člověku odebrali kapku krve, dali ji pod mikroskop a zobrazili na
obrazovce počítače. A uviděli zajímavý obrázek: krvinky, pomalu
pohybující se bakterie a makrofágy, jejichž povinností je sledovat čistotu
krve. Jsou jako sanitární dezinfekce. To je jejich poslání - odstranit vše
cizí.
Ale... zdálo se, že makrofágy spí. Bakterie se bezstarostně pohybovaly jako
po bulváru při večerní procházce a makrofágy si spí. Nevidí je.
Během toho se téma hovoru v místnosti změnilo na zábavné a nálada
testovaného člověka se začala zlepšovat.
A v tu chvíli se makrofágy náhle probudily a okamžitě se "rozeběhly" k
bakteriím a začaly je požírat.
O spojení vědomí a těla se diskutuje již dlouho a existuje pro to mnoho
důkazů.
Co je ale na této studii zajímavé je to, že imunitní buňky jsou velmi
citlivé na naši náladu. A to není vše.
Zkoumající zaznamenali jednu podivuhodnou věc:
"Kapka krve byla oddělena od svého majitele. Majitel v tu dobu seděl v jiné
místnosti a jeho nálada nějakým nepochopitelným způsobem ovlivnila kapku
krve, která byla ve druhé místnosti.“
To znamená, že existují určité informační kanály, kterými vlny vědomí
mohou ovlivnit objekt umístěný daleko od samotného zdroje vědomí.
Tato studie má však i druhou stránku.
Uvedenému člověku ukázali kousky z hororového filmu. A co se stalo?
V kapce krve se při tom začaly dít podivné věci.
Bakterie najednou ožily, rozhýbaly se a najednou jich bylo víc. A dokonce
začaly napadat makrofágy. Začaly "couvat“ a pohybovat se různými
směry.
Co to znamená? Stav vědomí je nejdůležitějším faktorem pro udržení
naší vnitřní rovnováhy. A nejen naše...
Nakonec - vlny vědomí se šíří v prostředí a ovlivňují vzdálené
buňky vlastní krve.
A nejen naší vlastní.
Naše děti a příbuzní jsou naše krev. Z toho vyplývá, že moje nálada
ovlivňuje stav makrofágů mých dětí, bez ohledu na to, kde jsou - poblíž
nebo na jiném kontinentu. To znamená, že můj stav vědomí je zapojen do
"generické imunity“.
⌑
Jednomu hodináři občas při práci začal cukat levý ukazováček.
Nemasíroval si prst, ani nezvýšil dávky hořčíku, aby zmírnil křeče, a
ani nenechal ruce odpočinout. Vzal telefon a zavolal své matce, která žije
daleko, tisíce kilometrů daleko.
Ale ne proto, aby ji požádal o radu.
Do telefonu ji povídal:
"Mami, zase se o mě bojíš! Přestaň se bát, jinak nemůžu pracovat!"
Pokud i nepatrné vzrušení matky může způsobit abnormality ve fyziologii
jejího syna, jak se potom asi může projevit velké?
A závěr?
Náš stav vědomí je zodpovědný za stav imunity našich dětí,
příbuzných a blízkých.
To znamená, že musíme najít způsob, jak vytvořit euforii, radost,
štěstí a je vhodné je vytvářet v co největším množství.
⌑
Vysvětluje se tak i fenomén Normana Cousinse, který se za pomoci smíchu
vyléčil z nevyléčitelné smrtelné nemoci.
Úvahy vedly Normana Cousinse ke zřejmé myšlence: pokud jsou negativní emoce
inhibicí endokrinního systému "provokatéry“ nemocí, pak se pozitivní
emoce aktivací mohou stát "stimulanty“ zotavení. Navíc má každý
člověk velmi jednoduchý a dostupný prostředek k léčení - smích.
Staré přísloví: "Smích je nejlepší lék“ bylo přijato na
fyziologickém základě.
V roce 1976 vydal Norman Cousins autobiografickou knihu "Anatomie nemoci" (z
pohledu pacienta), ve které autor na základě vlastní zkušenosti ukázal,
že pozitivní emoční rozpoložení dokáže vyléčit i vážnou nemoc.
✍️📸Jiří Havel