Radek
Mimo téma
comment image
V 18. století bylo Haiti pod francouzskou nadvládou, tehdy nazývané
Saint-Domingue, Perlou Antil, jedním z nejbohatších ostrovů francouzské
říše (ačkoli 800 000 afrických otroků, kteří toto bohatství
vyprodukovali, z něj vidělo jen málo). V 80. letech 18. století Haiti
vyváželo 60 % veškeré kávy a 40 % veškerého cukru spotřebovaného v
Evropě: více než všechny britské západoindické kolonie dohromady.
Následně se stala prvním nezávislým národem v Latinské Americe a
zůstává nejstarší černošskou republikou na světě a druhou nejstarší
republikou na západní polokouli po Spojených státech. Co se tedy
pokazilo?
Haiti, nebo spíše velký ostrov v západním Atlantiku, jehož západní
část zaujímá dnešní Haitská republika, objevil Kryštof Kolumbus v
prosinci 1492. Domorodí obyvatelé Taino ho znali jako Ayiti, ale Kolumbus si
jej nárokoval pro Španěly. korunu a pojmenoval ji La Isla Española. Jak
španělský zájem o ostrov zakolísal s objevem zlata a stříbra jinde v
Latinské Americe, první okupanti se přesunuli na východ a nechali západní
část Hispanioly volnou pro anglické, holandské a zejména francouzské
bukanýry. Francouzská západoindická společnost postupně převzala kontrolu
nad kolonií a do roku 1665 ji Francie formálně prohlásila za Saint-Domingue.
Smlouva se Španělskem o 30 let později způsobila, že Madrid postoupil
západní třetinu ostrova Paříži.
Ekonomicky byla francouzská okupace rychlým úspěchem. Ale bohatství Haiti
bylo možné využít pouze dovozem až 40 000 otroků ročně. Téměř deset
let na konci 18. století představovalo Haiti více než jednu třetinu celého
atlantického obchodu s otroky. Podmínky pro tyto muže a ženy byly hrozné;
průměrná délka života otroka na Haiti byla 21 let. Týrání bylo strašné
a rutinní: “Copak nezavěšovali muže s hlavami dolů, neutopili je v
pytlích, ukřižovali je na prknech, nepohřbívali zaživa, nerozdrtili v
hmoždířích?” napsal jeden bývalý otrok o něco později. “Copak je
nenutili jíst exkrementy? Neházeli je do vroucích kotlíků s třtinovým
sirupem? Nestrkali muže a ženy do sudů posetých hroty a nesvalili je z hor
do propasti?”
Není divu, že Francouzská revoluce v roce 1789 nastolila záludnou otázku,
jak přesně lze říci, že Deklarace práv člověka platí pro tehdy značnou
populaci svobodných gens de couleur na Haiti.(obvykle potomek bílého
vlastníka plantáže a černé konkubíny) – a nakonec i samotným otrokům.
Povstání otroků Saint-Domingue začalo na severních pláních v srpnu 1791,
ale povstání, následná krvavá občanská válka a nakonec hořká a
okázale brutální bitva proti silám Napoleona Bonaparta neskončila dalších
12 let. Jak byla Francie stále více rozptylována válkou s Británií,
francouzský velitel, vikomt de Rochambeau, byl nakonec v listopadu 1803
poražen (ačkoli ne dříve, než oběsil, utopil nebo spálil a pohřbil
zaživa tisíce rebelů). Haiti vyhlásilo nezávislost 1. ledna 1804. Navíc
výměnou za diplomatické uznání Francie byla nová republika nucena zaplatit
obrovské reparace: asi 150 milionů franků ve zlatě. Byla to nesmírná suma
a v roce 1830 byla dokonce snížena o více než polovinu, mnohem více, než
si Haiti mohlo dovolit.
“Dlouhé i krátké je, že Haiti platilo Francii reparace od roku 1825 do
roku 1947,” říká Von Tunzelmann. “Aby přišla k penězům, vzala si
obrovské půjčky od amerických, německých a francouzských bank za
přemrštěné úrokové sazby. V roce 1900 utrácelo Haiti asi 80 % svého
státního rozpočtu na splátky půjček. Úplně to zničilo jejich
ekonomiku.” Jednou z těchto bank byla americká National City Bank, která
chtěla převzít celkovou kontrolu nad haitskou Bank Nationale d’Haiti a tím
i kontrolu nad Haiti. Ačkoli bylo Haiti z oficiálních dějin City Bank
vyškrtnuto, snaha banky získat BNH byla pravděpodobně jejím
nejúspěšnějším pokusem v oblasti zahraničního bankovnictví. Rozhodně
však patřil k těm nejkontroverznějším. Její snaha získat kontrolu nad
BNH prohloubila dlouhodobé rozpory mezi BNH a haitskou vládou a zároveň
podnítila podmínky, které vedly k intervenci americké námořní pěchoty na
Haiti v roce 1915 a ke krvavé devatenáctileté vojenské okupaci. V pátém
roce americké okupace a desátém roce rostoucího zapojení City Bank do
haitských záležitostí, byla banka v americkém tisku odsouzena za podporu
americké imperiální vlády na Haiti a za svůj podíl na bezohledném
potlačení těžce vybojované suverenity Haiti. Na politice City Bank na Haiti
se podílela skupina bankéřů, do níž patřili také Vanderlip, William H.
Williams a John H. Allen, všichni bankéři City Bank, a Henry H. Wehrhane z
newyorské investiční banky Hallgarten & Co. Více v první epizodě
třídílného cyklu Haiti – Somálsko západu: Jak Američané kolonizovali
Haiti. City Bank, počasí a plán zemětřesení?
https://odysee.com/@radiosvstudiotapinradio:5/haiti-1:4
1 Odpověz
Led 18, 2023 1:04