Otče!
Ty jsi náš Bůh! Náš Stvořitel! Náš Pán i náš Spasitel!
Jsme Tvými vlastními dětmi! Jsme Tvými syny a dcerami!
Někdy se mi zdá, že na to zapomínáš, když nám tvrdíš, že je
správné, že nás tak přísně vychováváš!
Omlouvám se Ti.
Otče!
Ty jsi náš Bůh! Náš Stvořitel! Náš Pán i náš Spasitel!
Jsme Tvými vlastními dětmi! Jsme Tvými syny a dcerami!
Někdy se mi zdá, že na to zapomínáš, když nám tvrdíš, že je
správné, že nás tak přísně vychováváš!
Omlouvám se Ti.
Tyčinku vonnou jsi do prstů zachopil:)jeden konec jsi tak snadno zapalil:)třesouce kmitajice ve tmě jsi laškoval-tu hned kroužek elipsa rychle se zjevoval,však jen pouhy bod svitici tento klam vytvořil a ty ses usmíval a do mě se zanořil.)
Ano, Tatínek (Bůh) nás moc a moc miluje!
Ano, náš milující Tatínek je naší LÁSKOU.
Plačice dychtice po Bohu mocnem,jak vlny na břeh samosebou vyšplouchnute:)však stále vodou oceanu,držíce se svých kaminku na souši,žiznici na břehu oceanu_)tak mnozí znalci litery svate jsou:)dě-venko pozři na ně na ty vlnky nevedome bojujíce o to,která je vetši a moudřejši nevedouce že jen vodou jsou:)
Ano, celé lidstvo je Boží! A není to způsobeno členstvím v nějaké církvi nebo sektě, jak Vám to chamtiví vůdci ve Vaší církvi nebo sektě tvrdí - je to z Lásky Boží!
Každý člověk je jedinečně krásný, ale nemělo by nás to svádět k pyšným výkřikům: "Já jsem krásný!" nebo dokonce: "Jen já jsem krásný!!!"
Šli jsme tak krasní,v zaři paprsků slunečních beze slov.-)snad jen dech nas rušil,ale i ten zanikl,když jsme se spojili,já a Ty,přitahl jsi mě jako mocny magnet ke sve hrudi a já tála a vpíjela se do tebe.)oddaně a odevzdaně v lasce a duveře,neboť jen tak jsme mohli byt jednim tělem a jednim duchem drahy přiteli-potkali jsme na cestě postarši pany,kteří neveřili a jen se divali a stále mluvili něco o Bohu a bibli,ale my jsme se jen usmivali s pochopením a trochou smutku,že svůj život promarnili a nevědí drahy přiteli ty už viš děkuji ti:)
Ještě mám na řasách rosu Tveho dechu a srdce jak ohen nebesky.)tys plamen zařicí a vše drtící,drtící ego často se pyšnící:)jak snadne byt kapkou když tys ocean širy,vědět a oddat se přes černé diry.)já vločka studena sněhova byla,ale jen do chvile dokud jsem snila.)dech tvůj tak žhavy byl,že vše snadno rozpustil,rozpustil tajemně jen Tys tu zbyl:)
Přiteli drahy ve tvaru a jmenu,jsi tak blizky srdci mému:)nejsi ty daleko nejsi ma pulka,tys životem celym,a ja jen chlebova kurka.)pojez mě celičkou ponech mě maličkou-maličkou jedinou ,hvězdičkou prostičkou:)tys sluncem mym tak krasně zařicim.)
svědek jahlovův chce polemizovat o absolutnu za časem a prostorem jak zvlaštni,kdy se stale pohybuje jen v mysli a rozumu v čase a prostoru a:)jak zvlaštní.)ýabička ve studni.)okleštěna.)
stali sme jak dvě svice ,tiše u sebe tajice.)jemně spolu splyvajíce a nechtít už nic více.)jen tiše jsi zašeptal:)a ticho bylo mocné,tak mocne a nekonečne ,že naplněni jsme oba byli a Jednim proměněni,Jeho milostí-jak krasne a jemne za slovy a mysli,což děvenko da se o tom něco řikat,žabičkam ve studni-ocean lasky a miru děvenko ,tak vzacny a přesto jsouci beze slov a mnohem vice-co ješte řici,slova jsou težka,ta ponechme tem citatnikum,kteři ješte nemohou:)Edwarde děkuji ti přiteli krasny a moudry:)