Kohn s Roubíčkem na návštěvě ve Vatikánu stojí na náměstí svatého
Petra a dívají se kolem.
Před nimi chrám svatého Petra, všude kolem paláce - mramor, obrazy,
sochy...
Jak se dívají, přijíždí papež v papamobilu a za ním kolona luxusních
limuzín. Livrejovaní šoféři otvírají dveře, vystupují kardinálové,
biskupové. Drahá roucha, zlaté berly, prsteny...
"Viděj, pane Kohn," povídá Roubíček. "To je firma! To je sukces! A
začínali s jedním oslíkem."
Přel se rabín s knězem o náboženství.
Snášeli všemožné argumenty a na konci dne byli tam, kde na začátku.
Poté rabín smířlivě navrhl:
Překvapený kněz začal přikyvovat, a rabín pokračoval:
Možná, ale ty nemáš s Bohem nic společného seš obyčejný hlupák bez svědomí a ještě si dovoluješ o ním vykřikovat 😷
Anekdota?
Vyhlášený
POMLOUVAČ neustále rozšiřoval drby o Človíčkovi.
Po čase ho však přemohly výčitky svědomí, přišel za Človíčkem a ptal
se, jak by celou věc mohl napravit.
"Vezmi polštář, jdi na náměstí, tam pomysli na všechny ty špatnosti,
polštář roztrhni a vyklep všechno peří po větru!"
POMLOUVAČ šel, udělal a přišel zpátky za Človíčkem. "Teď si umím
představit, co škody jsem nadělal."
"Neumíš," sotva se usmál Človíček. "Teď se vrať na náměstí - a
všechno peří sesbírej."
Za tebou by přišel pro radu jenom zoufalec, který neumí číst knihy a hledá azyl kde by se schoval před Bohem pod mixážním pultem u syna smrti
Človíček volí raději milosrdnou lež, než krutou pravdu a dělá učených lidí pitomce jako z boha, kterého by jinak nemohl uctívat, ale hlavněže se cítí nesmrtelný a dokáže se nadnášet nad bolestivé hemoroidy 😁
Paní Dalia leží u psychiatra na gauči: "Pane doktore. Náš rodinný
lékař doktor Maisner trval na tom, abych za vámi zašla. Hotový mešuge! Co
já mám co k nim chodit! Jsem šťastně vdaná, muž mě miluje, máme
krásný domov, úžasné děti, jsem zdravá, v životě jsem ani den
nemarodila, vše se mi daří..."
"To stačí," zastaví ji psychoanalytik. "A jak dlouho to na sobě
pozorujete?"
P.S. A jak dlouho to na sobě pozoruje Miroslav? A jak dlouho Zdeněk?
"Mamá, když se vdám, dostanu takového muže, jako je papá?"
"Ano, zlatíčko."
"A mamá, když se nevdám, zůstanu taková kyselá stará panna jako slečna
Winternitz?"
"Ano, zlatíčko."
"To pak ale tedy, mamá, nemáme my ženy moc nadějné vyhlídky...!?"
Bůh žije!
2
