Šéf: "A na jak dlouho by chtěli, Sálus, dovolenou na tu jejich svatební
cestu?"
Příručí: "Pane šéf..., no, já nevím..., já totiž..., vědí, ono... a
na jak dlouho by mysleli?"
Šéf: "Vím já? Copak já viděl jejich nevěstu?"
"Roubíček, slyšel jsem, že se budou ženit."
"Ano, to je pravda, budu se ženit."
"A prý si budou brát Revku z Užhorodu."
"Na ja, richtig, budu si brát Revku."
"Ale poslouchají, Roubíček, kam dali rozum, vždyť Revka prý v tom
Užhorodu měla pletky s kdekým."
"Poslouchaj, Kohn, já tam několikrát byl. On ten Užhorod zase není tak
velký město."
Móricek: "Pane Roubíček, já - já bych se chtěl oženit s Vaší
dcerou."
Roubíček: "Adonaj! A viděli už moji ženu?"
Móricek: "Ano, viděl. Ale dal bych přednost vaší dceři."
"Kohn, už slyšeli, jaký neštěstí potkalo Steina?"
"???"
"Moje paní s ním utekla."
"Móric, chtěl by ses oženit? Vím o bohaté nevěstě."
"Dělej si legraci z chudého člověka, víš, že nic nemám!"
"To nevadí. Vezme si Tě, tak jak jsi. Chceš se oženit, nebo ne?"
"To není od Tebe hezké, víš..."
"Myslím to vážně. Je mladá, hezká a bohatá..."
"A vzala by si mě?"
"Hned."
"Tak jakou má vadu, ven s tím!"
"Ale nestojí to ani za řeč. Budeš se tomu smát! Je docela málo, ale docela
malilinko těhotná."