Nejak ten lek nezabira!..delam kazdej den jak blazen od rana do vecera a
nic.Zpival bych kazdej den,neni nalada a kdyz je nalada tak neni zrovna vhodna
spolecnost.Americani zrovna moc nechapou tu romantiku sedeni u ohne a zpivani
s kytarou ceske pisnicky ze zivotu o zivotech.Ne ne nechapou a neprijmaji. 
Na lasku ja vubec nemyslim,jsem odepsana existence.A moc Ti preju abys byla
brzo zase stastna 
Děkuji, já už nikdy nebudu šťastná.
Ale Ty můžeš.
Nevíš co člověka ceka ?
Mila Enzi...velice se pletes.Verim ze budes...ja uz to asi nestihnu.Verim ale v pristi zivot...chtel bych se narodit jako m oucha.
To jsou kecy. Pokud má člověk opravdu velký trápení a něco ho deptá,
nedokáže se soustředit na práci. Nedokáže se k ní ani dokopat. Ono to je
jak u koho. Někomu ta práce svědčí v takovým případě, někdo není
schopen dělat cokoliv, když je rozhozenej třeba rozchodem, apod. Neexistuje
univerzální rada!!! Na nic neexistuje!!!
Jako třeba ty rady při depce z rozchodu: "Pusť si nějaký hezký písničky
co jste spolu poslouchali". To je pokus o vraždu!!! By mě zabilo, tohle
udělat!!! 
Já to mám přesně naopak: Jak začne hrát něco, co jsme spolu poslouchali,
oba měli rádi, okamžitě vypínám, nebo mě trefí šlak od zoufalství!!!
Všechno, co mi tu osobu připomíná, musí z bytu pryč. Vyhýbám se
místům, kam jsme spolu chodili. Atd. Ideální stav - okamžitě zapomenout na
všechno spojené s člověkem, co už vedle mě není. Každá připomínka je
bodnutí do srdce!
Jak jsem napsal: Co platí u jednoho, druhý má spíš opačně. Univerzální
rada neexistuje, zkušení vědí.
