Rozcestník >> Náboženství >> Co je to Bůh?

viděla bych to jinak, zda naše existence není náhodou tímto "vnějším" faktorem.

Vnějším faktorem čeho? Který ovlivňuje co? Nebo to myslíš tak, že my jsme ta absolutní existence?

ano.

Pak bychom si ale nepotřebovali definovat žádnou na víře založenou absolutní existenci.

dobrý postřeh

Pořád k tomu mířím, ale je těžké to pojmout. Protože člověk se identifikuje se svým tělem, s ním pak stárne a pomíjí protože se nedokáže nad něj povznést.

Důvodem je vnitřní přesvědčení vycházející z nějaké náboženské zkušenosti. Může se jednat přímo o prožitek božské přítomnosti nebo jenom o vnitřní tušení takovéto přítomnosti. Víra v bohy, stejně jako v duchy a duše, má psychologický základ; proto je tato víra historicky na Zemi všudypřítomná a proto nikdy nezmizí.

Jde o to, co přesně je míněno tím "vším", tím světem. Vesmír je prostor, v němž se vyskytují objekty. A ty objekty nejsou absolutní, protože jejich existence není nezávislá, nepodmíněná. Proto je potřeba mluvit konkrétněji, co tedy vlastně míníš tou existencí.

Tak vlastnost je rys, znalosti se neprojevují jako vlastnosti či rysy.

1. Řekl bych prožitek domnělé božské přítomnosti.
2. No dobře. Tak vezměme celý vesmír jako objekt.
3. Ale projevují. S vědomostmi se chovám jinak, než bez nich. A to už je jiná vlastnost. Jestli se vlastnosti dá říkat také rys, je úplně fuk. Vlastnost je cokoliv, co je mi vlastní. Tedy i znalosti, vědomosti, chování.

1. Je to prožitek přítomnosti, jež se vyznačuje atributy, které člověk bezprostředně vnímá jako božské (bohu patřící). V tom prožitku není žádný prostor pro domnělost.
2. To je problém, vzít vesmír jako objekt je to samé, jako vzít coby objekt město nebo povodí Vltavy. To může být objekt ve vojenském smyslu, ale fakticky je to prostor (oblast), v němž se vyskytují objekty.
3. Tak potom můžou vědomosti změnit nebo projevit tvoje vlastnosti, ale sami o sobě vlastností nejsou.

1. Prožitek domnělý není, jeho božskost ano.
2. Bez toho ale nemá smysl tvrdit, že jeho existence není absolutní, a že tedy nějakou jinou (tu absolutní) potřebuje.
3. Vědomost je tvou vlastností. S ní máš paměť změněnou oproti stavu bez ní. Ale pro naši debatu je to fuk – i kdyby sama vlastností nebyla a pouze vedla ke změně něčeho, co už jsi ochoten za vlastnost považovat (kde je ta hranice, mimochodem?), tak je to něco, co svého nositele změní. A ten pak tedy, podle tebe, nemůže existovat absolutně.

1. Božskost je jeho obsahem. Člověk, který tohle prožije, má jistotu, že Bůh existuje coby faktor, ovšem co je podstatou tohoto faktoru, to je víra, interpretace.
2. Nikdo neříká, že by jí zrovna potřeboval, ale ze zkušenosti víme, že existence objektů, z nichž sestává, není absolutní.
3. Dobrá tedy, vypadá to, že nepodmíněná existence nemusí být neměnná.

K trojce, mění se jen jev, jak se jeví a interpretuje. pODSTATA JE NEMĚNNÁ

Kde je ta podstata trojice? Já žádnou nenašel!

To chce si to pořádně přečíst. To nebylo o trojici, ale o třetím bodu příspěvku, na který Ratka reagovala...