Psala tady paní, dobře jsme se znali a byl to velice příjemná paní s vnoučátky. Již zemřela. Ta vyrůstala v dětském domově, protože její tatínek zabil maminku. Odpustila tatínkovi a žila si svůj život. Byla velice přátelská.
Nechci to dávat jako příklad, jen že když se stane taková věc tak vlastně tím že se neodpustí tak ten zlý čin pořád působí a to i do dalších generací pokud ta osoba která neodpustí ovlivňuje své děti a vnáší to do nich. a oni třeba do další generace a tak se zlý čin nese z jedné genrace do druhé dokud to někdo nedokáže utnout.
taky asi záleží, jestli toho tatínek potom litoval, to se odpouští snadněji, ale úkladní vrazi, kteří nelitují a ještě se u soudu smějí pozůstalé rodině, těm se odpouští mnohem hůř...
To ano, litoval toho. Taky mu odpustila. Ale není to jediný případ. Znám osobně ženu, kterou tatínek týral a trápil, když byl tatínek starý a nemohoucí, chodila ho navštěvovat a odpustila mu.
U úmyslných trestných činů, bych se držel Bible. Oko za oko, zub za zub. Všechno jiné, podporuje nárůst zločinnosti.
to je prilis obecne vyliceno a navic citove podberveno: tatinek zabil maminku...byla to brutalni sadisticka vrazda? byli tatinek i maminka dusevne zdravi? mel tatinek k vrazde duvod? na polehcujici okolnosti kouka nejen soud
Pokud vím, bylo to z žárlivosti tedy z vyšinutí smyslů. Ono je těžké se vžít do člověka, který se vytočí natolik že druhého zabije. Protože nejsme v botech druhého, nevíme jak se to cítí, tak extrémní vyšinutí tedy amok.
Syn teď čte knihu o závislostech. Bohužel je to jen v angličtině a tak mi to vysvětluje :-)
Realistický viděno, i takové myšlenky by nás bezpochyby od pokusu o odpuštění odrazovaly. Sám jsem přiznal, že bych s takovou situaci měl veliké problémy a proto tady pouze teoretický plácám o tom co by se mělo, oč by člověk měl usilovat a že když se mu to nebude dařit, tak že by se měl obrátit o pomoc. Doufejme, že ničemu podobnému nebudeme nikdy vystavení.
