Na traverzách jsem rovněž chodila, i když se mi zpočátku zdálo nemožné, že bych ji s tou náloží tašek (střešních) přešla - přes "propast", hlubokou dejme tomu takové dobré 3 až 4 metry. Byla to stará budova. Nakonec jsem přes ní chodila nějak samovolně, prostě nebylo zbytí, kluci ty tašky potřebovali, a nebyl tam nikdo jiný, kdo by je jim byl moh donést. Museli by si pro ně dojít sami, a to by je zdržovalo od práce, navíc by vrhali až zlostné pohledy, na co že jsem tam vlastně já. A za co by mě případně můj - v té době buď už zase nebo ještě ne zase - muž platil. Tlak okolností.
Na traverzách jsem rovněž chodila, i když se mi zpočátku zdálo nemožné, že bych ji s tou náloží tašek (střešních) přešla - přes "propast", hlubokou dejme tomu takové dobré 3 až 4 metry. Byla to stará budova. Nakonec jsem přes ní chodila nějak samovolně, prostě nebylo zbytí, kluci ty tašky potřebovali, a nebyl tam nikdo jiný, kdo by je jim byl moh donést. Museli by si pro ně dojít sami, a to by je zdržovalo od práce, navíc by vrhali až zlostné pohledy, na co že jsem tam vlastně já. A za co by mě případně můj - v té době buď už zase nebo ještě ne zase - muž platil. Tlak okolností.
