,
soucet
,
jonatan1
Jistota víry je něco jiného, ta poukazuje na skutečnost, že víra produkuje indicie, které ji potvrzují.
Co se týče těch důkazů, důkaz je té povahy, že dokazuje, tzn. že dává naprostou jistotu a tedy poznání. Jenom je potřeba si vždy u každého důkazu ujasnit, v jaké věci konkrétně že to tu jistotu dává, tedy co konkrétně že dokazuje.
Ani ji potvrzovat nemusejí. Mám dojem, že mnoho věřících si indície přizpůsobuje, aby víru potvrzovaly. Mám osobní zkušenost, že mi věřící do očí tvrdil naprostou lež, související s jeho vírou, protože byl přesvědčen, že jsem nebyl přítomen u toho, co mi sděloval.
Těmi indíciemi mínim vnitřní odezvu, která dává min. poznání, že věřit má smysl. Jinak nalhávat si, to je obecně lidská vlastnost, to dělají i ti, co o sobě tvrdí, že myslí a jednají racionálně.
Problém bych viděl, že ty vnitřní odezvy mohou být u různých jedinců naprosto protichůdné a vést k opačným závěrům.
U někoho vedou k víře v Boha, u jiného k ateismu. Nebo spása proti karmě.
Odezva na víru že vede k ateismu? To spíš když se žádná odezva
nedostaví, ne? 
A ona se nějaká dostaví, když pak každého vede jinam? Tak jak to pozoruji, ta odezva je možná vnitřní přání dotyčných.
Někteří tvrdí, že je zavedlo na jinou cestu. Ale začínám mít obavu o smyslu této debaty.
Ale to jí nikam nezavedla nějaká odezva. Kroky má prostě hlavu jakou má a to se na tom podepsalo.
Omlouvám se, omylem jsem ti vymazal příspěvek. Co je míněno tou odezvou?
