Říká se, že mistr Jan Hus pro svou náklonnost k ženám často a rád
využíval takzvané právo první noci. Cizoložení s duchovním pastýřem
nebylo považováno za nevěru a nevěsta zůstávala tím pádem „svatou
pannou“. Číslo takových „přátelství“ se podle historiků vyšplhalo
téměř ke dvěma stovkám milenek.
V den, kdy stál na hranici, nechtěl, aby pro něj jeho stoupenci truchlili, a
jeho poslední větou údajně byla tato: „V té pravdě evangelia, kterou
jsem psal, učil a kázal ze slov a výkladů svatých doktorů, dnes vesele
chci zemříti.“
I když veřejné popravy patřily mezi oblíbené atrakce středověku, tehdy
vyhnal většinu čumilů z popraviště ohavný puch ze chcíplé staré
oslice, kterou kdosi mělce zakopal na místě, kde byla postavena hranice.