To ani dneska neznamená. Vůbec to neznamená dělat někomu ústupky. Míní se tím čistě mít pozitivní vztah k lidem, kteří jsou vůči tobě nepřátelští.
co takto ento se myslí souslovím : "pozitivní vztah" to jako že můj nepřítel bude můj přítel a jak toho dosáhneš, když tě bodne nožem do hrudníku?
Ano, pozitivní vztah znamená, že k němu nebudeš pociťovat nepřátelství, ale naopak přátelství. Jak toho dosáhnout, na to každý musí přijít sám, to je každého "boj" (se sebou samým) a odpovědnost.
Záhadou zůstává, jak jsi se mohl s takovým myšlením, dožít tolika roků?
Naopak, záhada je, jak jsi se tolika roků mohl dožít s takovou povahou
ty. 
chápu, když na mě někdo bude mířit pistolí, použiji chvat z arzenálu
Izraelské Kraft maga, pistoli mu vyvrátím a utrhnu i s prstem na spoušti.
Pak ho poplácám po zádech a oznámím mu že je můj přítel. 
zapoměl jsem dodat, že jeho prst je pro přišití nepoužitelný, tak jej hodím psům
kámo my jsme obsluhovali protivzdušnou obranu státu, sestřelovali letadla, nás nezajímal předem mrtvý pilot, jelikož pociťovat přátelství ke kusu spáleného těla je dosti problematické, zvlášť, když ho nikdy nespatříš. Ty tvoje nápady o přátelství vůči vrahúm narážejí na problém arogance a neúcty k pozůstalým i k obětí. Klidně si buď přítelem Hitlera a Stalina, ale křesťanem nejsi. Když se za ty dva pomodlíš, tak to také nejsi křesťanem. To jsi nacista.
Máš to dost popletené. Nenávidět máme hřích, ale ne hříšníka.
Přečti si Bibli, abys vůbec věděl, co je to křesťan. Čím se vyznačuje
a jak se má chovat ke svým nepřátelům.
A ani rozum ti moc neslouží. Když se pomodlím za hříšníka, tak se tím
nestanu stoupencem nějaké ideologie. Stejně jako se úcta k pozůstalým a
obětem neprojevuje nenávistí vůči jejich vrahovi. Můj vztah k němu se
jich ve skutečnosti vůbec nedotýká.
O nenávisti tady nepadlo ani slovo tak to tu demagogicky nepoužívej. Už
to tvoje prohlášení: chovat se ke svým nepřátelům" je protimluv jelikož
to nejsou nepřátele, ale podle tebe přátelé.
Tak si ujasni kdo jsou tví nepřátelé. Za Hitlera, když se pomodlíš, tak
to plýtváš modlitbou. Ty by si se spřátelil i se satanem, jelikož by si
nenáviděl jen jeho nepravost, ale jako anděl by s tebou klidně mohl hrát
tenis. Nejsi křesťan, ale přítel satana.
Zauvažuj znova nad výrokem o lásce k nepřátelům, možná napodruhé pochopíš, jak je to míněno. Ačkoli tvoje závěry ohledně plýtvání modlitbou nebo přátelství se satanem naznačují, že tvá rozumová schopnost na to nestačí. Přečti si konečně tu Bibli a nepovažuj se za křesťana, jsi jím ve stejné míře co ateisté.
nezájem o verše, které tajíš, aby se náhodou třeba neukázalo, že si
vymýšlíš.
dal jsem ti podle tvé ho psaní o přátelení, několik příkladů, abych ti
dokázal ,že tvoje tvrzení o přátelství je absurdita. Vyplývá z něho,
že si přítel satana, jelikož jeho nenávidět nemůžeš, naopak musíš
být jeho přítel.
Nevím kde jsi vzal, že tajím nějaké verše, ale vzhledem ke tvé psychické kondici, v níž mimochodem nejsi schopen rozlišit mezi přátelským vztahem a přátelením se, takovéto halucinace nepřekvapí.
neumíš komunikovat účelně, verše si sem nedodal a napadat osobně
protivníka by ti šlo nejlépe.
Si nepoužitelný.
Když nerozumíš tomu, co ti sděluji a halucinuješ o nějakých verších, tak se ani nemůžeš divit, že komunikace pro tebe není dost účelná (ať už to znamená cokoli).
Člověk, který nemá v sobě Boží lásku, nepochopí jak může někdo
milovat nepřítele, nejen to, ale třeba i nepřítele uzdravit, nabídnout mu
pomoc...
A tady je příklad z písma Boží lásky k nepříteli.
Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z
Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil, ale ten mu řekl:
„Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“ Jeho druhové pochopili, k
čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se bít mečem?“ Jeden z
nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. „Nechte už toho!“
odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. Tehdy Ježíš řekl
vrchním kněžím, velitelům stráže a starším, kteří na něj přišli:
„Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi? Denně
jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše
chvíle – vláda temnoty.“
Lukáš 22:47-53 B21
A výsledek lásky k nepříteli je takový
Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst, a pokud žízní, dej mu pít. Na
hlavu shrneš mu tím žhavé uhlí, sám Hospodin ti odplatí.
Přísloví 25:21-22 B21
No a aby toho nebylo málo, tak tady máš další příklad jak se máš chovat k nepříteli. Soud vždy nechej na Bohu a ty odejdi jako vítěz nad sebou. Protože vítěz je ten, který nad nepřítelem zvítězí láskou.
David s Abišajem tedy vešli v noci do vojska a hle – Saul spal uprostřed
ležení a kopí měl zaražené do země hned u hlavy. Abner a ostatní spali
okolo. „Dnes ti Bůh vydal tvého nepřítele do rukou,“ řekl Abišaj
Davidovi. „Dovol, ať ho teď tím kopím probodnu až do země. Stačí jedna
rána, druhá nebude potřeba.“ David mu ale odpověděl: „Neubližuj mu.
Kdo může beztrestně vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného? Jakože je
živ Hospodin,“ pokračoval David, „sám Hospodin ho raní. Buď přijde
jeho den a zemře, anebo vytáhne do války a zahyne. Mě ale Hospodin chraň,
abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného! Vezmi raději to kopí i džbán
na vodu, co má u hlavy, a pojďme pryč.“
1 Samuel 26:7-11 B21
Byly doby, kdy duchovní žehnali nacistům zbraně před pochodem na východ.
