No dobře, skoro každá. Měla jsem na mysli nějakou zásadní knihu, co by
ovlivnila tvůj světonázor. Nedávno jsem přišla na to, že pro mě to byl
asi Labyrint světa a ráj srdce, který jsem četla asi v patnácti. Chtěla
bych si ho přečíst znovu, i když dost let nečtu téměř vůbec, z
různých důvodů .. 
Ten hlavní důvod bude asi že ten že čteš pořád něco z této
obrazovky :-). 
Zřejmě asi sazanska bible. Uvědomil sem si že člověk musí brát sám sebe za svého šéfa a přemýšlet o tom co dělá a jaký to má důsledek. Viz to čím sem se živil že sem se nechal najimat na špinavou práci a nepřemýšlel jestli to já jako člověk vlastně chci dělat.
Aha, jasný. Tak to číst nepotřebuju, o tomhle přemýšlím vždycky. Ale
upřímně, málo prací je naprosto čistých a prospěšných. Já bych třeba
nechtěla ani prodávat maso, ač vegetariánství jsem už dávno vzdala, ale
obchodování se životy zvířat se mi nelíbí. Podobně prodej alkoholu a
tabáku -sice nebere životy hned, ale - atd Dokonce i nějaké zemědělství
nebo zahradnictví, tam se stříká chemie, lije se to do půdy, likviduje se
spousta zeleně, ... A když v tom chceš dělat, tak tohle prostě musíš.
A lidi bud nepřemýšlejí nebo se bojí o živobytí a udělají i tyhle
svinárny. Je to smutné.
Ti lidé co to za mé éry dělali myslím to co já jsou buď mrtvý nebo sedí nic mezi tím.
Dneska už máš všechno nahovno. Po roce 89 se žilo líp. Je fakt že to bylo divoký ale pořád lepší než co je tu teď. Možná být z jiného města nemohl sem být třeba velký chovatel prasat nebo něčeho jiného. Jenže jenže. Na druhou stranu aspoň jsem to přežil. Je hrozně jiných co nepřežili svůj život.
Hej a ti policejní vyšetřovatelé, soudci a tak, se nebojí o kejhák? Dovedou rozlišovat, coho můžou nechat zavřít a koho ne?
To se musíš zeptat jich. Já vše přiznal a mstit sem se nikomu nechtěl. Zákon sem porušil musím nést následky
Já to bral z jiné strany - zasloužený trest za hlouposti, aroganci a
namachrovanost.
Poznal jsem mafianské praktiky, kde jsem podnikal a vím kolem toho dost - od
výkaznictví až po to ostatní.
to ano, určitě jsou takové věci odsouzeníschopné. Jenže málokdo má možnost komunikovat s druhou stranou, leda takhle přes web. HOdně lidí machruje jen tím že i něco přečetlo nebo někam jelo a něco vidělo.
JIný něco zažil, zpracoval to a může o tom mluvit jako o svém vlastním
prožitku a zkušenosti a to je vzácné.
Mohu mít hloupé a zkostnatělé názory, jsem starší a mám ráda klid. A
zajímá mě jak žijí jiní, s jinými životy a jinými zkušenostmi.
Alespoň touto cestou.
No u těchto lidí platí určitá pravidla a určitá hierarchie. Nemůže
si jen tak někdo někoho vydírat, nebo žádat výpalné bez vědomí "šéfa"
- dopadl by špatně. A když se tak konalo, tak se to v těch letech dělalo i
s "vědomím" tehdejší policie - která vše "sledovala" z povzdáli. Ne
všichni obchodníci, podnikatelé platili výpalné - jen ti nepoctiví, co
přišli k majetku "divně" - ti co začali od nuly, měli klid - aspoň takové
jsou mé zkušenosti.
Právě, že ne - mě si vážili i mafiáni. Stalo se, že chtěl jeden
"vydělat" - tak jsem se zeptal - nebylo mi všechno jedno - byl o "hlavu"
vyšší a 10 cm širší v ramenech a to já mám 184 a žádný hubeňour -
samozřejmě mladší(byl to rok 1993, nebo 94) Byl členem - zlomili mu ruce a
na rok musel z města.
Mně se báli i policajti. Ne že bych na ně něco věděl ale mám 190cm 130 kg. Jenže tenkrát 130kg svalů. Hlavně já se s tím nikdy neparal. Jednomu člověku ze země neomezených možnosti jsem udělal opravu chrupu. Šlo o holky z té země. To bylo poslední co jsem udělal. Pak mi zatkli. Můj bývalí zaměstnavatel mi prodal respektive udal. Důvod byl to že to chtěli ti pánové kterým jsem vyléčil kolegu od zubního kazu. Prostě chtěl s nimi kseftovat. To jen k tomu jaká bývalá loajalita. Stejně jako dnes.
Je to přesně jak píšeš.Ja byl vždy ten pěšák proto ještě ziju. Ti co byli výš už nejsou na tomhle světě.
Ta doba byla divoká ale už bych to znovu zažít nechtěl. Člověk se zpětně podívá a diví se že to vůbec přežil.
já jsem se i s rodinou (dvě děti 6 a 8 let) přestěhovala do Rakouska k Bodamskému jezeru v roce 1992. Byl to neuvěřitelný kontrast k tomu jak jsme žila do té doby. Taky se divím jak jsem to celé přežila. Dnes se ty rozdíly srovnávají a mohu říct, že se máme dobře. Jsem vděčná, že to přežily ty děti. Jsou odolné.
Člověk vydrží hodně. Tady život taky nebyl špatný ale Rakousko je Rakousko co si budeme. Já mám taky děti v ČR nejsou. Bejvalka zdrhla když se proflaklo co mi zivilo. Jednak se bála o život což je logické. Druhak mněl jsem relativně dost peněz o které bych přišel. Dnes už je to ze jedno. Vše odpuštěno . Ať sem přesný utekla s těmi penězi. Nemám ji to za zlé sme kamarádi i když je na druhém konci světa. S dětmi jsem taky v kontaktu. Mám vnouce a co vím po rozvodu má dcera žije s ženou. Co sem mněl dluhy z vězení a odškodnění atd mám zaplacené. Zaplatila to bejvalka. Ona udělala celkem kariéru a má peněz dost. Prodává baráky. Je v USA jen nebudu říkat stat to už je moc osobní.
Samozřejmě nejsem hrdý na to co sem dělal ale své jsem si odsedel a upřímně když vidím co se děje dneska tak sme byli amatéři.
Dobu po roce 89 dneska vidím jinak. Právě kvůli tomu, co tehdy
probíhalo, dneska lidi jsou, tam kde jsou. Nebo aspon jejich značná část.
Byla to doba falešných nadějí a cíleného rozkrádání. Dneska se už i
otevírá pravda o listopadu 89. Ty lidi ještě žijí a začínají mluvit,
protože už je to promlčené ....
Zrovna včera jsem poslouchala rozhovor s tím fejkově mrtvým studentem ze 17.
listopadu. Dala jsem ho na Nespavce, kdyby sis to chtěl poslechnout ....
Je to přesně tak jak píšeš. Jen upřesním že lidé jako já si mysleli že můžou vše a dost dlouho nam to prochazelo. Když vidím co se děje dneska jaká je všude korupce v čem jaký politik jede tak to co sme dělali to byla jen děcka hra.
1
