Rozcestník >> Náboženství >> O Bohu a o životě s Bohem

každý den

Nemusí to být zrovna pochybnosti o Boží existenci. Někdo pochybuje o tom, že ho Bůh přijme takového jaký je, nebo pochybuje o Bibli že je Božím slovem, protože mnohým věcem nerozumí , pochybuje o tom, jestli se o něho Bůh vůbec zajímá .....
Myslím , že možnost pochybovat nám Bůh nevzal.Naše víra stojí na dobrých důvodech , ne na nezvratných důkazech. Kdo chce pochybovat, má pro to prostor. Naopak lidé, kteří chtějí skutečně poznat pravdu, najdou dostatek dobrých důvodů , aby mohli věřit a Bohu důvěřovat.

zdravá pochybnosť je aj nástroj pre hlbšie poznanie...celý život dokazujeme, spochybňujeme, dokazujeme a spochybňujeme - ale ako sa blíži koniec života, pochybnosti o Bohu by sa mali zmenšovať, lebo poznanie o Bohu je (ako píše ap. Pavel v Rim 1, 19, 20
19 Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.
20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
...i poznanie skrze vedecké objavy tak hlboké, že pochybnosti by sa mali stratiť, a úplne sa otvoriť Bohu: Pane, verím a dôverujem ti, otváram sa ti, odpusť moje pochybnosti, tu som a prijmi ma takého, aký som!...

O Boží existenci nepochybuji. Jen pochybuji o tom zda právě to co myslím, dělám, říkám je zcela pravda, zda tak jak to je zda to je dost dobré... no nakonec musím uznat že nikoliv a doufám (věřím) že i takhle mě má Bůh rád. Ovšem ty pochybnosti zda jsem neměla udělat ještě něco navíc či jinak... zda je to dost nebo naopak, ty prostě jsou

nejhorší variantou (za mě) je lhát si sám sobě, protože to pak není žádná cesta jak z toho ven.

Možná také záleží na tom, co právě prožíváme. Napadá mě příběh Jana Křtitele. U Jordánu veřejně označil Ježíše jako beránka Božího, podle ev. Jana přímo za Syna Božího. Když byl potom ve vězení , poslal jiné za Ježíšem s otázkou, zda je to opravdu On. Ale Pán Ježíš ho za to nekáral , naopak poskytl mu další důkazy.

Ano, přesně. Měl pochybnosti zda je to On. Ale celkově je zajímavé jak vlastně dojde k přerodu (uschopnění) věřit. Tedy sama jsem to zažila. Ne,ne, ne, ne a pak najednou střih a ano, ano, ano :-) Přičemž pochybnossti nejsou tom zda je Ježíš Kristus spasitelem (Beránkem Božím), to je podstatu víry a tudíž mě o tom nikdo nemůže přesvědčit ani jako ano ani jako ne. Tedy buď věřím nebo nevěřím. Tato výhybka se nějak přehodí uvnitř.

Boh do nás všepil do rdca svoje božské cnosti: vieru, nádej, lásku, a naviac dal nám dary svojho Ducha: múdrosti, rozumu, rady, sily, poznania, nábožnosti, bázne voči Bohu + pridružené dary Ducha/ovoce Ducha:
Gal 5, 22: ...láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost,

• takto duchovne disponovaní vo viere v Boha zjaveného v Kristovi spoznávame Boha v pravde...

Jo jo, někdy pochybuji o všem. Zjistila jsem, že pochybnosti přicházejí pozdě večer, když už jsem mooooc unavená. Nejlepší reakcí na ně je: nevšímat si jich a pomodlit se k Bohu (nejlépe v jazyku), i když má člověk pochybnost dokonce i o Boží existenci. Kamarádka mi říkala, že by tak pozdě večer už člověk neměl nic zásadního řešit, že únava udělá s mozkem své.

No nevím domečku . Když máš pochybnost o Boží existenci , tak ho oslovit způsobem , kdy ani sama nevíš co říkáš - a víra se vrátí? To mi zavání spíš autosugescí. Tak Bůh nepracuje . Proč s Ním neřešit problém přímo , vědomou komunikací s Ním?

jsou techniky na uvolnění, věřím že mluvení v jazycích uvolňuje mysl...domečkovi :-) já v jazycích nemluvím ale třeba se mohu zhluboka nadechnoout a vydechnout. To je podobné, nebo se jít projít. Každý kdo se trochu zná už má metody k uvolnění mysle i těla.

Furt je to lepší než si dát pár štamprlí

Domečku, pochybnosti jsou úplně přirozené - nepochybuje jenom ateista